Děti, třeba šestiletá prvňačka Stela, už odpočítávají, kolikrát se ještě vyspí, až přijde ten nejhezčí Štědrý večer, který má plně v rukou právě Ježíšek. Zmíněná dívka má jasno. „Nechejte ho teď v klidu, má moc práce, on musí všechny ty dárky v nebi vyrobit,“ pravila v očekávání všech přání napsaných hezky na papír uložený pak tatínkem za oknem.
Ale on ten rozdavač krásných dárků vrtá tu a tam dětem hlavičkami víc, než by se mohlo zdát. Jako jiné tříleté školkařce Elle. „Maminko, vždyť je přece malý, leží v jesličkách, tak jak je možné, že to všechno unese,“ uvádí dívenka do rozpaků maminku a vede k úsměvu okolí.
Jiný příklad vánočního dětského koumáctví uvádí babička paní Eva. „Moji vnuci mne docela dostali. To když si trochu postěžovali a pravili, že když jim dárky přinese Ježíšek, tak by mohli něco přidat i rodiče,“ dodává k ožehavému a navýsost aktuálnímu tématu.
Prostě nejkrásnější svátky roku jsou tady především k velké radosti těch menších. Ale těší se i velcí, což o to. A taky vzpomínají, co jim dělalo radost třeba před padesáti lety. Tehdy rozdával také Ježíšek, třebaže mu do toho tu a tam fušoval nějaký Děda Mráz.
„Já jsem si třeba přál bagr, když jsem ho dostal, byl jsem fakt v sedmém nebi. Dnes bych si tak možná představoval sličnou bagristku,“ směje se Zlíňan Ladislav.
„Mně udělal největší radost tehdy, když mi přinesl kolo,“ dodává jeho vrstevník, šedesátník Radomír.
Ježíšek bývá občas filuta, jak připomíná mladá maminka v centru Zlína.
„Mě pěkně překvapil, když jsem otevřela pouzdro od kulečníkových koulí, které jsem si tedy nepřála ani náhodou. A když jsem pak uviděla pravý obsah, tedy příčnou flétnu, kterou jsem si vysnila, byly to prostě úžasné Vánoce,“ dodává.
Prostě Ježíšek toho měl, má a bude mít vždycky moc. Občas by mu dospělí skutečně mohli pomoci…
