Poslední rozloučení v režii kolegů
Gernot Steinfels žil pro svou práci a firmu. Neměl rodinu, o poslední rozloučení se tak musí postarat jeho zaměstnanci. Alina, jedna z nich, si všimne, že na smuteční stuze něco není v pořádku, a hodlá to napravit. Je to skutečně tak důležité, nebo se jedná pouze o malichernost? Mezi hosty se rozhoří debata plná komických nedorozumění, konfliktů, urážek, absurdních obvinění i přehnaných reakcí.
„Komedie Starý bílý muž je podle mne mimořádně vtipně napsaný text, který se nečekaným způsobem dotýká reality, v níž žijeme stále víc. Tím mám na mysli svět, kterým cloumá ‚direktiva politické korektnosti‘. A autoři bez přílišných zábran do tohoto světa vnášejí svůj kritický a sarkastický pohled,“ říká o inscenaci její režisér Petr Štindl.
Komedie je vážná věc
Jak dosáhnout toho, aby jednotlivé postavy působily humorně, současně však věrohodně, vysvětluje sám režisér.
„Vždycky se snažíme utvářet postavy, aby tomuto vyhověly. To není nic specifického. Musí se hrát vážně, aby vynikla komická stránka postav. Někdo řekl, že ‚komedie je vážná věc‘. A na druhou stranu, kdo se bere moc vážně, je často směšný. A takové jsou i naše postavy, které jistě mají předobrazy v osobách, jež každý (a každá) zná ze svého okolí,“ říká Štindl.
Autoři Extrabuřtu opět ve zlínském divadle
Do povědomí zlínského publika se autorská dvojice Dietmar Jacobs a Moritz Netenjakob zapsala už svojí předchozí velmi úspěšnou komedií Extrabuřt, která byla uvedena v Městském divadle Zlín rovněž v české premiéře. Diváci ji mohou vidět i ve zlínském Studiu Z a režíroval ji – stejně jako Starého bílého muže – Petr Štindl.
„Starý bílý muž je skvěle napsaná komedie, která navíc dokazuje, že se dá i o vážných věcech mluvit s nadhledem. A myslím, že ten nadhled, odstup, může u jakékoliv diskuze i v běžném životě pomoct,“ říká dramaturgyně inscenace Katarína Koišová.
V hlavní roli hyperkorektnost
Společným tématem Extrabuřtu i Starého bílého muže je fenomén současné doby – hyperkorektnost. Jacobs a Netenjakob ukazují, kam až může vést přehnaná citlivost na určitá témata a s tím spojená snaha prosadit své vlastní vidění světa.
„Samotní autoři o poselství hry říkají: ‚Kdo si myslí, že má patent na pravdu, ten se plete.‘ V tom je obsažené vše,“ uzavírá Katarína Koišová.
Zajímá vás kulturní dění v našem regionu? Více zpráv najdete na webu zlin.cz.
