Peťo, už začala ostrá příprava na olympiádu?
Jasně, možná ale trochu netradičně. Byl jsem domluven s kamarády, že si prostě po náročné sezóně odpočinu. Tak jsme vyjeli do „země nikoho“ do lesů na moravskoslovenském pomezí. Na chatě jsem si teprve v závěru nedlouhého pobytu začal uvědomovat, že jedu na olympiádu.
To musí být skvělý pocit…
Pochopitelně, kdo by to byl třeba před rokem řekl, musím se maličko štípnout, jestli je to pravda, pořád je to docela čerstvé.
Co doma v Uherském Brodě – táta, mamka, sestra?
Jak jinak, veliká radost, taky tomu nemohli uvěřit. Ale už uvěřili (úsměv).
Petře, kdy je odlet směr Paříž?
Už to vím, bude to ve čtvrtek 1. srpna, to už budou Hry v plném proudu. Slavnostní zahájení budu v pátek 26. července sledovat na televizní obrazovce.
Jak bude vypadat závěrečná fáze přípravy?
Vlastně nic zvláštního, především trénink na domácím stadionu v Uherském Hradišti s trenérem Jiřím Brázdilem.
Nechci nějak zásadně předbíhat, ale s čím tak může jet 18letý junior na největší světovou akci?
Ono je fakt těžké dávat si mezi třiceti dvěma nejlepšími dálkaři světa přehnané cíle. Já budu spokojený, když si vylepším vlastní osobák, což je zatím 803 centimetrů, dál se uvidí.
Tak tedy žádné přešlapy, nedošlapy a skvěle trefené odrazy, mladý pane, tohle bude atletická maturita téměř rok před tou školní…
Děkuji a držte pěsti, v Paříži a pak za tři čtvrtě roku i v Uherském Hradišti.
