Ondro, ještě než přejdeme k těm letošním úspěchům, tak prosím, jak dlouho se věnujete atletice?
Na vyšší úrovni ji dělám něco přes pět let. Nikdy bych nebyl řekl, že se budu věnovat atletice jako parasportovec. Dříve jsem běhal dlouhé tratě, především pět a deset kilometrů. Až před několika lety jsem přešel na sprinty. Je to asi méně obvyklé, ale tak to je, já toho rozhodně nelituji.
Když se tak maličko ohlédnete za letošním jarem a létem…
V červnu jsme měli mistrovství republiky. Titul jsem získal hned třikrát, toho si moc cením. Měli jsme také závod Grand Prix v Maroku. Tam mne zastihly zdravotní problémy a výsledky nebyly úplně podle představ. Přesto se mi tam podařilo zaběhnout nový český rekord na 400 metrů.
Jednoznačně dosavadním vrcholem bylo mistrovství světa, kam vás osud zavál?
Až do japonského Kobe. Závodit na MS je vždy úžasný zážitek. Jedinečná atmosféra, před stadionem nás vítaly davy příznivců parasportovců. Super byla třeba ulička s vlajkami mistrovství a mne doteď hřeje pocit, že jsem mohl být součástí velké akce světového významu.
A vlastní závod na 100 metrů?
Byl jsem docela nervózní, po protažení to ze mne spadlo. Doběhl jsem šestý a o tři setinky za pátým místem.
Teď nastává čas paralympiády. Účastníkem letos nejste, ale sledovat ji budete pozorně, že ano…
Pochopitelně, jde o sportovní vrchol. Budu držet pěsti všem našim reprezentantům. Vím, jak je těžké dostat se do nominace, už jen ta účast je velký úspěch.
Ale sezóna ještě pořád pokračuje, jaký máte další program?
Čekají mne ještě tři, možná čtyři závody, tak je potřeba být pořád připravený. Jinak snad ještě to, že dojíždím na tréninky 60 kilometrů do Ostravy autobusem. Jednoduché to není a bez trenéra Martina Olšera by ty výsledky určitě takové nebyly.
A už jen pro přiblížení vaší osobnosti, copak děláte v osobním životě, takříkajíc v civilu?
Pracuji jako produktový fotograf, práce mne těší.
