Peťo, blahopřeji k pěknému umístění i výkonu.
Moc děkuji, ale mohlo to být lepší, měl jsem dva menší přešlapy, ty výkony byly někde kolem 780 centimetrů.
Než se vrátíme k atletice, dějí se i věci civilní, viď… Jaképak tě těší?
Ve středu jsem za dohledu taťky jel poprvé s novým řidičským průkazem od nás z Uherského Brodu do Uherského Hradiště do školy. Dopadlo to dobře.
A co vysvědčení?
Slušné známky, jedničky a dvojky. Paradoxně se trápím v němčině, já, s mým německým příjmením (úsměv). Tak musím zabrat, je to velká výzva do druhého pololetí.
No, výzev je hodně, jednu jsi vyřešil. Už nejsi obojživelník, tedy zároveň fotbalista i atlet, těžké rozhodování?
Samozřejmě to bylo těžké, hrál jsem od mala za Uherský Brod, pak za Slovácko, fotbal byl můj život, mám za sebou i reprezentační zkušenosti z mládežnických výběrů. Zrálo to a dozrálo, všechny spoluhráče a trenéry i další lidi kolem fotbalu na Slovácku i u nás v Brodě moc zdravím.
Nastává tedy čas ryze atletický. Co tě letos čeká, nač bys chtěl nejdříve napnout síly?
Výzev je fakt hodně. První bude halové mistrovství republiky mužů a juniorů v Ostravě. Ve hře pak jsou další velké akce, ale půjde o limity. Mistrovství světa juniorů, evropský atletický šampionát a kdesi v dáli mi bliká úžasná věc – olympiáda v Paříži. Ale nejsem megaloman, tak uvidíme.
Ještě do Ostravy, na světový halový mítink. Co hvězdy kolem tebe?
Jednak tam byla dokonalá atmosféra, to jsem ještě nezažil. S Radkem Juškou se už znám, skončil druhý, šel přes osm metrů. Potkat se s absolutní hvězdou, což Řek Tentoglou fakt je, to je zážitek. Po skončení závodu, který vyhrál, mne moc potěšil. Pravil, že mám talent, že o mně ví a popřál mi moc úspěchů.
