Explicit
Explicit

Pauza ve fotbalové první lize. Jak probudit hlavní zlínskou tribunu?

Na hlavní tribuně na zlínské Letné je často ticho jako v kostele. Foto: zlin.cz
ZLÍN - Zlínští fotbalisté mají ve fotbalové první lize po polovině základní části slušných třiadvacet bodů. Ale zatímco v sedmi vystoupeních na hřištích soupeřů získali pěkných třináct bodů, doma v osmi zápasech jen deset. To je k zamyšlení. Při konstatování toho, že ztráceli na Letné v mnoha případech s týmy, které nejely do Zlína v roli favoritů (Slovácko, Pardubice, Ostrava, Dukla, Hradec Králové a naposledy Bohemians). Důvodů je jistě více, v reprezentační přestávce hodno zamyšlení. Ševcům často chybí bonus domácího prostředí, tedy především hlasitá přízeň fanoušků na hlavní tribuně.

Hlavní tribuna nepovzbuzuje

Ta má kapacitu 1800 lidí. Bohužel, prakticky nikdo tu neumí nebo nechce, na rozdíl od kotle u kuželny (všechna čest) a občas i východní tribuny, povzbuzovat. Dát najevo emoce, ztotožnit se se svými fotbalisty, na které si i ve svém volnu a za své peníze udělali fandové čas.

Aktivní není ani stará garda

Jaroslav Bartošek patří do staré gardy bývalých zlínských fotbalistů.

„Mám permanentku, já stejně jako bývalí spoluhráči máme fotbal pořád v srdci, ale je fakt, že se prostě neozýváme, už vůbec ne nějak koordinovaně. To platí pro celou tribunu. Jistě bychom přivítali řešení, kdoví, třeba by pomohly roztleskávačky, třeba režisér dění, třeba hlasatel, ty emoce tam prostě chybí, přitom vím velice dobře, jak nás hlasy z hlediště dokázaly vyburcovat k většímu nasazení,“ glosuje ticho na tribuně bývalý útočník.

Výjimek je v lize málo

„Někdy mám s nadsázkou pocit, že jedinou aktivní fanynkou je moje maminka. Umí v hledišti zakřičet, povzbudit, ale málokdo se je ochoten přidat. Naši fotbalisté poztráceli doma moře bodů, jejich postavení by bylo ještě lepší, kdyby je polévala vlna energie z toho pravého místa. Ale nemyslím si, že je to jiné na hlavní tribuně například na Slovácku. Výjimky existují v naší lize jen málo, fotbal by měl umět strhnout každého. Mlčící většina ještě občas přechází od apatie k negaci do vlastních řad, je pak otázkou, proč za touto zábavou vlastně jít. Ale jsem si jistý, že ta energie i ta pozitivní v lidech je, jen ji nabudit. Jak, to je na klubu. Hráči by to přivítali stoprocentně,“ přidává k tématu další náhled zkušený sportovní novinář Petr Fojtík.

Příkladem je Polsko

Nejlepší zkušenosti mám v tomto směru z Polska, třeba ve Wisle Krakov opravdu umí fandit celý stadion. My jako hráči bychom pochopitelně hlučnější prostředí přivítali. Je to jednoduché, když vás kdokoliv jakkoliv povzbuzuje, nalévá vám sebedůvěry. Vezměte si jen fandy Baníku u nás na stadionu. Ti fandili až do poslední minuty a nakonec utkání, které jsme měli jasně vyhrát, dokázali spolu s fotbalisty přivést k remíze,“ nabízí zajímavý postřeh zkušený zlínský fotbalista Tomáš Poznar.

Úkol pro klub i fanoušky

Je to opravdu téma, zajímavý úkol a spojité nádoby. Je zvláštní, že na tribuně sedí vesměs bývalí fotbalisté, jejich děti a vnuci, kteří tuhle hru milují. A přitom z nich nedostanete slůvko, těžko se to chápe. Možná se stydí, možná chybí koordinace napříč stadionem. Což je úkol pro klub i fanoušky. Teď třeba přišla v těžkých chvílích s Bohemkou s fanděním východní tribuna, tam jsou mimo jiné už v roli otců bývalí členové kotle. Tak by se měly navzájem verbálně propojit všechny části stadionu. Domácí prostředí je ve fotbale velmi cenné, musíme na tom zapracovat, sezóna ještě zdaleka nekončí, body budou potřeba a pomoc hlasivek fandů, jichž si v klubu moc vážíme, jakbysmet,“ končí diskusi, která je ale teprve na začátku sportovní manažer A týmu FC Zlín Pavel Hoftych.

Zajímá vás sportovní dění v našem regionu? Více zpráv najdete na našem webu.