Josef Alois Náhlovský uměl dělat dobrou náladu. Na zlínských tenisových dvorcích na Vršavě si to před nějakými deseti lety rozdával nejen se soupeři, ale také s velikým vedrem.
„Ty vedro jedno, zdolám tě svým krásným mokrým kapesníkem na hlavě a vás určitě svým jedinečným výkonem,“ rozesmíval soupeře, kteří si proti němu zahráli velice rádi.
Pepa Náhlovský byl sportovec, to velmi dobře vědí mnozí kamarádi. Původně učitel, do komična zasahoval na severu Čech od raného mládí.
„No já jsem ho znal léta letoucí, poznali jsme se u něho v Ústí nad Labem, to bylo tuším v roce 1973, bože to to letí, vždyť to bude půl století. Každopádně jsem ho později opravdu moc rád zval do svých pořadů, Pepa nikdy nezklamal, báječný parťák. A to platilo i na tenise,“ vybavuje si herec Pavel Zedníček.
„Pepa byl opravdu plný vtipu a postřehů, nejen na tenisových kurtech, ale také ve fotbalovém týmu Amfory, moc rád na něho budu vzpomínat,“ říká bývalý elitní tenista Jiří Novák.
Zesnulý sympaťák míval srdce na dlani. To potvrzuje i šéfka luhačovické dobročinné organizace Korunka Veronika Záhorská.
„Je to tak, Pepík byl před dvaceti lety přímo u založení Korunky. Ráda připomenu, že to byl mimo jeviště, kde vždy rozdával smích a působil dojmem prostého chlapíka, velice citlivý a moudrý kamarád se srdcem na dlani,“ dodává paní Veronika.
Jedno setkání s Josefem Aloisem Náhlovským zůstává i v paměti autora této vzpomínky. Během zlínského filmového festivalu před pár lety se potkali přímo na přechodu u zlínského parku. Oba chtěli pokecat, ale než se domluvili, svítila červená a řidiči si ťukali na čelo, co že si to ti dva uprostřed silnice asi domlouvají. Nakonec se zazelenalo a rozhovor s báječným chlapíkem tehdy ještě plným síly a dobré nálady se uskutečnil o pár desítek metrů dál u kávy…
