Kdy vás vlastně gymnastika zvaná tedy pregnantněji sportovní gymnastika vzala ve Zlíně do svého náručí?
Bylo to zhruba, pokud mi paměť slouží, v mých sedmi letech. Začal jsem maličko vážněji cvičit, když si mne vybral pan Kejř, bývalý olympionik, výborný gymnasta i trenér. Mimochodem tatínek dnešní starostky zlínského Sokola Jitky Kejřové.
Čímž začala vaše závodní kariéra. Jak dlouho trvala?
V mém případě to bylo do osmadvaceti let, ale už docela dříve, když mi bylo jedenadvacet, jsem si přidal trénování malých kluků.
Ještě k vlastnímu závodění, s odstupem času, jak jste byl úspěšný?
Byli samozřejmě větší borci, třeba Jirka Tabák, s nímž jsem se potkal na vojně. Ale už třeba v juniorech jsem reprezentoval tehdejší Československo.
Řadu desetiletí tady na Sokolovně „pipláte“ malé talenty. Jaký je vlastně dnes zájem o sportovní gymnastiku?
V současnosti mám na starost šest kluků, dívek je více, ale ty se většinou věnují takzvaně zájmové gymnastice, kde jde více než o výkonnost o radost z pohybu.
Říká se, že dnešní generace „mobilodětí“ je líná, tlustá a nemá o nic zájem. Co vy na to?
Ale ne, já to tak černě vůbec nevidím. Děti ovšem mají na rozdíl od naší generace moře jiných zájmů, sport není tak přirozený jako dřív, kdy na strom vylezl každý kluk i holka, ale vůbec dnešní děti nezatracuji. Jen se s nimi musí pracovat a ony musejí chtít.
Někdy se říká, že trénink gymnastiky je obrovská řehole…
To slovo by sedělo na trénink všech vrcholových sportovců. To je dřina, ať jde o kanoistiku nebo tenis. Gymnastika je náročná, ne že ne, ale když je dobrá parta, zájem, chuť, píle a prolnutí s trenéry, tak je to prostě tak, že sem děti chodí rády.
Gymnastika ve světovém provedení je něco obdivuhodného, pořád jde dopředu, až se tají dech. Kterou disciplínu jste měl rád a kterou méně?
Já jsem byl docela dobrý koňař, což je tedy kůň našíř a přeskok. Slušně jsem zvládal kruhy, ale složitější byla pro mne hrazda. Tu a tam to člověku ulítne, skončíte tam, kde nechcete, a to moc příjemné není…(úsměv)
Vy nejste jenom trenérem gymnastiky, ale i skoro se nebojím říct, polysportovcem, co vy na to?
Jsem zvyklý se hýbat a všem to doporučuji, když ty roky tak utíkají. Léta jsem jezdil denně do Vizovic a zpět do práce a z práce na kole. To mi zůstalo i dnes, kolo mám pořád rád. Jezdím na něm denně. Baví mne tenis, taky si najdu čas i několikrát týdně, baví mne třeba plavání v přírodních vodách a už se těším, kam se vydám v létě na výšlapy na horách.
Tak a finito, nakonec jedna specialitka, když se řekne sokolník, pak si člověk představí chovatele dravců…ale…?
Anebo sokolníka tady na zlínské Sokolovně. Jsem tady sokolník, což je něco jako školník ve škole. Muž vícero profesí, správce, chcete-li, aby to všechno klapalo a všem se nám tu dobře cvičilo. A žilo.
