Od rána je na zahradě. Zrovna si prohlíží, zdali po sporadickém dešti nabírají formu slimáci.
„To jsou opravdu nevítaní škůdci, umějí se vám pustit do úrody, kterou pracně pipláte. A když byste zaváhali, sklidí dříve než vy,“ říká za svitu ranního sluníčka nezdolná paní.
Stejně tak je potřeba dbát, aby se nepřemnožily mandelinky. „Další nepřátelé zahrady, zrovna prohlížím brambory, jdou krásně, ale u mandelinek platí to, co u slimáků, pozor na ně, proto je sbírám denně,“ říká ostražitě.
Jinak se ovšem chystá společně se synem a snachou, stejně přičinlivými lidmi, na výbornou úrodu. Navýsost zaslouženou.
„Ještě nesklízím, ale brzy to začne. Česnek, cibuli, mrkev, petržel, kedlubny, celer, zelí, hrášek, rajčata, okurky a taky fazole,“ dává paní Jarmila nahlédnout do svého království.
A přidává jednoduchou rovnici pro případné zájemce o podobného časově náročného koníčka.
„Když nepracujete, tak nemáte.“
Samozřejmě, že nemůže jít jenom o práci, ale i o odměnu v podobě opravdu dokonalých dobrot „made in Jarmila of Provodov.“
„Já mám ráda červenou řepu, okurky, rajčata a taky papriku, tu pěstuji ve skleníku,“ dává najevo spokojenost a těšení se na věci příští mimořádně pracovitá paní, která naštěstí není na Slovácku, na Hané a na Valašsku až takovou výjimkou.
Sotva na chvíli přeruší práci v zahradě, už dává nabaštit početným králíkům, pak skočí za slepicemi, je toho víc.
„Já jsem ráda, že můžu dělat, nikdy se nesmí přestávat s pohybem,“ dává návod príma paní.
