Třeba šestiletý Albert Štěpáník by mohl být příkladem. V běžných časech školní docházky problém není. „Chodím do fotbalu, do přípravky, trénuje mě můj taťka, ale teď je to jiné, zahrajeme si tak akorát na zahradě,“ postěžuje si doma u rodinného domu šikovný blonďáček.
„V přípravce máme dvanáct kluků ale i děvčata od nás z vesnice i od sousedů z Březůvek, teď je to ale náročnější, scházet se nemůžeme, pravidla hygieniků jsou striktní,“ říká táta Petr.
Malý klučina je zajímavý tím, že pohyb přímo hltá. „Já jsem napůl brankář a napůl hráč,“ ukazuje cenu pro nejlepšího brankáře z turnaje v nedalekých Halenkovicích. Teď má ale stejně jako kamarádi utrum. Přesto nezahálí, to ani náhodou.
V jednom z pokojů má doma učebnice, písmena, pastelky a další školní potřeby prvňáka. Vedle je rotoped.
„Ten jsem si koupil pro sebe, abych se dostal do formy po operaci kolena, jenže nás s manželkou udivuje Bertík. Sám si ve volných chvílích naskočí a jede. Třeba včera mu tachometr ukázal 17 kilometrů, to je myslím na tak malého kluka docela dost,“ příjemně se diví tatínek.
Když to jde, zajdou spolu i do nedalekého lesa. „Dnes budeme mít dobroty z bedel,“ dává Albert najevo, že se nevraceli s prázdnou.
Trénovat se prý musí, i když koronavirus zavřel pořád svěží zelený trávník na hřišti.
„Jasně, jednou chci hrát za reprezentaci, tak se musím snažit,“ udivuje usilovný klučík, jemuž je přáno.
„A taky soupeříme s tátou a dědou o domácí žlutý trikot nejlepšího cyklisty na rotopedu, zatím vedu,“ hlásí hrdě Bertík.
A navíc může být opravdovým příkladem těm, kteří se o trochu podivných prázdninách nudí, aniž by se hýbali.
