Václavské náměstí se minout vlastně ani nedá. Nahoře svatý Václav na svém koni, dole pak Můstek, ale taky vyhlášená prodejna firmy Baťa.
Troška zlínské hrdosti v srdci jedné z evropských metropolí pohladí, Baťa byl a navždy bude spojen se Zlínem. Kdo měl tu možnost potkat se s Tomášem Baťou juniorem, ví, že věci nejdůležitější, obchodní a politické, konal hned v roce 1989 v Praze, ale srdce měl ve Zlíně. Na jeho prodejny narazíte kromě Václavského náměstí v četných pražských nákupních centrech, to je jasné.
Cestou přes Karlův most ke Kampě nemine zlínský patriot bez povšimnutí i s mírným povzdechem Muzeum Karla Zemana. Světově proslulý filmový tvůrce se nám prostě přesunul tam, kde je asi větší turistický potenciál. Ještě, že místo jeho věčného spočinutí máme ve Zlíně na Lesním hřbitově.
Praha těchto dnů nabízí klokot života, třeba tramvaje, které vedle metra nikdy nezmizí, jsou moderní, čisté, docela rychlé a dělají městu čest. Kolem Jindřišské věže jezdí snad po dvou minutách, metro plné jakbysmet. A právě jím jste za patnáct, dvacet minut na Petřinách.
Odsud se nabízí nádherná, i když ne tak snadná, prošlápka neboli náročnější procházka Prahou. První zastavení je v turisticky zbytečně opomíjeném Břevnovském klášteře. To je skvost s nádhernými zahradami, chrámem, oranžerií a dalšími lákadly.
Méně krásné je to v centrálním Břevnově a na Dlabačově, zato tam mají jako všude jinde vynikající pivo a ochotné servírky a číšníky. Odsud si to stylově atleticky vyskočíme na Strahov.
Tři velké stadiony, uprostřed Stadion Evžena Rošického. A zase zřetelná zlínská stopa. Trojnásobný mistr světa a olympijský medailista, Zlíňan Tomáš Dvořák, tu v roce 1999 vytvořil tehdy úžasný světový rekord v destiboji, šest nicotných bodíků od bájné devítisícové hranice.
Kdysi atletická chlouba, místo konání mistrovství Evropy v roce 1978, je na tom, jak je. Zvenčí moc vábně nevypadá, ale z formy „Rošičák“ ještě úplně nevypadl, teď tam má například azyl česká fotbalová reprezentace.
Vedle stojící, kdysi více než dvousettisícový, Spartakiádní stadion je teď plný fotbalových tréninkových hřišť, ale ani on zrovna libé pocity nevyvolává. Navíc vás dovnitř nepustí.
A tak na chvíli do MHD, autobusem dolů, metrem na stanici Vyšehrad a ještě jednou se nadýchat dávné a slavné pražské historie. Kousek od sebe tu mají pomníky Jan Neruda, Waldemar Matuška či Bedřich Smetana a samozřejmě mnohem více českých velikánů. A výhledy odsud na všechny pražské strany jsou srovnatelné s těmi z Hradu.
Setkání poslední se zlínským puncem je opět nádražní. Zlín je všude. Po splnění pracovních povinností se vrací do svého kraje další muž příjmení hudebního, mluvčí zlínské Krajské nemocnice Zdeněk Dvořák. A tak jsme tu jako doma. Jen tři sta kilometrů severozápadněji.
