Až do poloviny roku 2022 bylo k vidění sousoší s názvem „MISE“, vzniklé propojením dvou samostatných sousoší nazvaných Hráči a Smečka. Třináct mužských postav s protaženýma rukama Hráčů postupně vznikaly od roku 2000 a každá ze soch je vysekaná do dubového kmene. Sousoší bylo dokončeno v roce 2010. Druhé sousoší Smečka je tvořeno sedmi kočkovitými šelmami a vznikalo procesuálně již od 90. let. Konečnou bronzovou podobu dostalo v roce 2007.
Všech sedm soch je modelováno z hlíny a následně odlité do polyesterové pryskyřice a struktury tvořené ze skořápek vlašských ořechů. Poté byly finálně odlité do bronzu. Po transformaci mužských postav do stejné struktury, jakou má sousoší Smečka pak bylo možné obě díla propojit a vytvořit z nich nové sousoší, které bylo rok předmětem pozornosti a obdivu zlínské veřejnosti. V současnosti je sousoší částečně obměněno a doplněno o sochy žraloků.
Socha Šelma, z předchozí instalace, vytvořená z leštěné oceli a charakteristická svými proměnlivými optickými vlastnostmi, se stala objektem pokusu o transformaci díla do reálného 3D modelu uplatněním metody fotogrammetrie. Pro realizaci 3D rekonstrukce metodou fotogrammetrie byla zvolena právě pro své vysoce proměnlivé optické vlastnosti struktury povrchu vlivem okolního prostředí a světla. Dalším objektem pro vytvoření digitálního 3D modelu se stalo jedno z bronzových Zvířat ze sousoší Smečka, které bylo v minulosti předlohou pro vytvoření ocelové sochy Šelmy, umístěné před dvěma lety v prostorách nádvoří zlínského zámku.
„Vítám nové přístupy a metody, které mé tvorbě dávají nový rozměr a tím ji rozšiřují o další možnosti a perspektivy. Propojením a uplatňováním řešení z různých oborů vzniká nový potenciál přínosu mé tvorby nejen v oblasti umění, ale také v dalších, zdánlivě nesouvisejících oblastech. Blízkost témat, která se vzájemně doplňují, avšak neduplikují, avizují budoucí možný směr a spolupráci, do které bych rád zapojil také své studenty,“ uvádí prof. Michal Gabriel.
Bronzový strukturovaný povrch sochy a její umístění v odlišném prostředí vyžadovalo přizpůsobení se vnějším okolnostem pro aplikaci procesu fotogrammetrie. Zejména v její první fázi, kdy vnější podmínky prostředí ve vysoké míře ovlivňují kvalitu obrazových dat. Tím je také ovlivněn celý následný proces modelování včetně finálního výstupu. Digitalizace a 3D rekonstrukce dvou uměleckých děl stejného tvaru, ale diametrálně rozdílné povrchové struktury rozšiřuje o další atributy mnoho problematik a oblastí výzkumu. Nejedná se jen o oblast digitálního zpracování obrazu nebo obrazové analýzy. 3D rekonstrukce objektů různých materiálů a struktur i jeho obrazová data v jednotlivých fázích zpracování umožňují studium materiálů z jiné perspektivy. A také pro různé typy finálního výstupu.
„Digitalizace a 3D rekonstrukce jednotlivých soch či sousoší, která jsou umístěna v exteriéru a vyznačují se většími rozměry i hmotností, umožňují také zachování a archivaci reálných uměleckých děl v konkrétním prostoru. S tím ovšem souvisí také doplnění a uplatnění dalších metod,“ doplňuje autorka 3D modelů Irena Drofová.
V digitální 3D podobě, a také v jejích různých modifikacích, je vysoký potenciál prezentovat díla ve virtuálním prostředí téměř po celém světě. Stejně tak se mohou stát další zdrojovou předlohou pro budoucí práci autora.
Zdroj: Irena Drofová
