Ruszelák spojil polovinu košatého tvůrčího života se zlínským divadlem. Ale protože se odtamtud vrtnul na volnou nohu už v roce 1992, tak to poněkud zapadá prachem zapomnění. Každopádně dával s jemu vlastní invencí a umem podobu stovkám a stovkám plakátů a programů, stejně tak se výtvarně podílel na výpravách třeba k pohádkám. Ale jeho „činnostní“ portfolio třeba včetně fotografií bylo a je mnohem širší.
Ve zlínském mrakodrapu je dopoledne zájemců o jeho tvorbu docela dost.
„Já jsem dorazila se známými z jednoho důvodu, abych si prostě udělala hezký den. Mám desítky let to štěstí, že se s Josefem znám. U mne doma zdobí jeho zamyšlené stromy stěny obývacího pokoje už taky pěkně dlouho. A když se tady rozhlížím, tak jsem moc ráda, že se to tu doslova hemží i mnohem veselejšími výjevy z jeho bohatého života. Báječná je třeba malířova cesta z města přes Hostýn ke hvězdám,“ vypráví paní Marie.
„Já jsem tu stejně ráda, třebaže se osobně neznáme. Vždycky jsem pana Josefa vnímala přes jeho nahnědlé přírodní motivy. Což je krásné, nikoliv však optimistické. Tady, jako by se rozsvítila jeho duše, mám moc ráda jeho zlínské motivy, přímo cítím, jak má svůj Zlín v srdci,“ dodává další návštěvnice paní Helena, rovněž ze Zlína.
Setkání s dílem Josefa Ruszeláka nabízí zlínský mrakodrap do konce dubna letošního roku.
