Důvodem k novelizaci vyhlášky o místním poplatku za užívání veřejného prostranství je zrušení dosavadního osvobození, na základě kterého neplatili poplatek ti provozovatelé restauračních zahrádek, kteří měli souvisle otevřeno od června do konce září. Tuto podmínku však dlouhodobě splňují prakticky všichni provozovatelé zahrádek, navíc řada z nich stojí na veřejných prostranstvích celoročně.
„Přestože restaurační zahrádky představují významný způsob zatraktivnění a v důsledku toho i navýšení příjmů provozovatelů, město nemá z tohoto typu užívání veřejného prostranství dlouhodobě žádný příjem. A to i přesto, že se ve většině případů jedná o městské pozemky a v některých případech i v atraktivních lokalitách zlínského centra,“ vysvětluje vedoucí Odboru majetkové správy Magistrátu města Zlína Eva Husáková.
Novela vyhlášky proto zruší dosavadní osvobození restauračních zahrádek a zavádí jejich zpoplatnění společně s ostatními formami předsunutého pultového prodeje.
Zpoplatnění je navrženo zvýhodněnými sazbami, a to buď základní denní sazbou či měsíčním nebo ročním paušálem. „V případě denní sazby se v zóně A, jež představuje širší centrum města, budou platit 4 koruny za metr čtvereční, a v zóně B zahrnující zbytek města 2 koruny. Měsíční paušální částka představuje v zóně A 100 korun za metr čtvereční a v zóně B 50 korun. Roční paušál činí v zóně A 1000 korun za metr čtvereční a v zóně B 500 korun,“ upřesnil tiskový mluvčí Zlína Tomáš Melzer.
Nově navržené sazby jsou podle zlínské radnice kompromisem mezi ekonomickým přínosem zahrádek pro provozovatele, atraktivitou veřejných prostranství a právem města mít příjem ze svého majetku užívaného třetími subjekty k podnikání. „Výběr typu sazby je primárně na provozovateli, který si může zvolit buď základní denní sazbu a platit podle skutečných dnů užívání veřejného prostranství nebo si může zvolit platbu paušální částkou, která je oproti základní sazbě ve výsledku zvýhodněná o zhruba dvacet procent,“ uvedla Eva Husáková.
Naopak se ale v rámci období, za který byl paušál uhrazen, nepřihlíží k počtu dnů faktického užívání veřejného prostranství. „Pokud by například provozovatel uhradil roční paušál a restaurační zahrádku měl na veřejném prostranství umístěnu pouze jedenáct měsíců, nemůže požadovat vrácení poměrné části paušální částky,“ vysvětlila Husáková.
