Poslyšte, navždy mladý pane, kolik vám vlastně je?
Těžko říct, tu dvacet, tu čtyřicet, tu šedesát a teď podle křestního listu, ale na ten já moc nehledím, načínám čtvrté čtvrtstoletí.
Pohyb a zase pohyb, viďte, prý se vám rozzáří oči, sotva uvidíte u vás v Karolince bílou…
No, něco na tom bude. Kluci už začali zasněžovat, je to čistá krása. Teploty standardně pod nulou, děla v akci. Tak jsem si část sjezdovky s jejich svolením sjel.
No a?
No a mám báječný pocit, samozřejmě. Stejně tak ovšem, když vyrazím s vnukem Adamem cestou nahoru na skialpech. Je to v brzkém plánu.
Já tu vaši dvojku viděl i v létě, je to tak?
No je, často v bazénu ve Velkých Karlovicích, leckdy i na Vsetíně. Adam se totiž dal na závodní plavání. Docela mu to jde.
Ale zpět na sjezdovku v Karolince. Jak to u vás vypadá?
Kluci zasněžují dolní část sjezdovky, do nějakých 600 nadmořských metrů je mlhavo a mrholí, ale nahoře, tak to je modrá krása.
Připomínají vám tyhle partie vaši dlouhou práci u Horské služby?
Samozřejmě, já sloužil s kolegy na Kohútce, tam je taky krásně, věřím, že už se tam taky brzy zabílí.
Na Kohútku se dá krásně vyjet sedačkovou lanovkou. Jak je to u vás v Karolince?
Rád to nechám na povolanějších, ale vypadá to velice nadějně, za rok touhle dobou bychom to mohli mít také tak.
