„Dědo, ta labuť jde za mnou na břeh,“ diví se čtyřletá Rozálka přímo na břehu řeky. V ruce rohlík a už se sype a už se zobe.
Přikrmování je v plném proudu, ale jak připomíná Jiří Šafránek z přerovské organizace Moravského ornitologického spolku, je třeba dbát určitých pravidel.
„Nejvhodnější je teď zrní obilovin, kukuřice, slupky jablek i listová zelenina. Pečivo rozhodně nezavrhujeme, ale pozor na jednu věc, rozhodně nesmí obsahovat sůl nebo plíseň, to ptákům nejenže nedělá radost, ale přímo je otravou ohrožuje na životě,“ připomíná Šafránek.
Na hladiny i břehy Bečvy, Dřevnice, Moravy i dalších toků se ve velkém kvůli teplejšímu podnebí i dostupnosti potravy přestěhovaly labutě, divoké kachny, přibylo morčáků, racků, poláků i dalších druhů, které rozhodně nejsou identifikovatelné tak snadno jako labutě nebo kachny.
Jedna věc v oboru „přikrmovacím“ jsou vodní ptáci, druhá pak péče o drobné zpěvné ptactvo, které zůstává na zimu a nehledá teplé kraje jihu Evropy či severu Afriky.
Tady je machrem a to hodně respektovaným Jiří Sviečka z Biskupic na Zlínsku.
„Já mám prostory ke krmení hned na třech místech. Tedy doma a také na dvou lokalitách v nedalekém okolí. Zájemců o dobrou zimní stravu je dostatek. Patří mezi ně třeba sýkory, strakapoudi, pěnkavy, čížci, dlasci i další druhy. Na meníčku máme nejrůznější směsi s obilovinami, slunečnicemi, ale i jablka a pro ptáky jsou dobré i lojové koule,“ vypočítává „táta ptáků“ Jiří.
