Dvanáct „ptáků“ si vzal na starost ředitel turnaje Petr Polák. Zatím nehrající, ale již se po vleklém zranění chystající vyletět na jarní kurty na antuku pod širé nebe.
„Práce jsem příliš neměl, všichni pánové se chovali zcela decentně, mám radost i z toho, že nepadl žádný kanár, kterého tenisté – tedy ti poražení – moc nemilují,“ hodnotil jeden z šéfů velké tenisové ptačí rodiny zvaný podle příjmení i umu Orzel giganticzny.
Porci pěti jednosetových utkání zvládl každý, někteří ptáčci už překročili sedmdesátku, věkový průměr parádně snížil ještě ne třicetiletý nadějný tenista, profesí už úspěšný herec a režisér Jan Janča mladší, který válel se svým otcem.
Tradičně velmi dobře hrál otec zakladatel ptačího tenisového hejna, „nomen omen“ Jiří Strnad, bývalý výborný zlínský fotbalista. Ten už také překročil životní sedmdesátku, svým umem, fyzičkou a zápalem je vzorem pro mnohem mladší spolu i protihráče. A taky tím, že se o příjemné setkání postaral organizačně.
Ale ani on tentokrát „nevyzobal“ medaili.
Skončil s parťákem Ondřejem Bětákem čtvrtý, bronz patří dvojici Kögler – Polínek. Druhý skončil debl Řezáč-Brunclík, zlato pak vybojovali ranní ptáci Řehoř a Čada.
„Hodně se už těšíme na venkovní dvorce na antuce, zimní ptačí přestávka nebude nijak dlouhá, loni jsem hrál venku ještě po 15. listopadu,“ vzpomněl si na zajímavost jediný obouruký tenista turnaje Milan Novák.
