Pane řediteli, proč k vám děti přicházejí?
Teď zrovna častěji přijímáme děti, jejichž rodiče jsou v takové míře postiženi nemocí covid-19, že je nutná jejich hospitalizace a nemohou se o děti postarat. Obvyklejší jsou však případy, kdy rodiče nezvládají péči z důvodů, jako je závislostní chování, rozvinutější vážné psychiatrické diagnózy, v nejtěžších případech je to týrání nebo zneužívání a dochází k přímému ohrožení zdraví a života dítěte.
Dostávají se sem i děti v situacích zcela nečekaných?
Ano, v životě bohužel nastávají různé dramatické momenty, kdy je potřeba okamžitě poskytnout zázemí, než se situace vyřeší třeba v rámci širší rodiny. Záchytný systém funguje tak, že se nejprve hledají možnosti v příbuzenstvu a potom se oslovují pěstouni, pokud jsou volní. U malých dětí to nebývá až takový problém, ale u sourozeneckých skupin napříč věkem už to není tak snadné. Děvčata a chlapci u nás mohou být umístěni nejdéle jeden rok, ale průměrně zde bývají tři měsíce. Za rok projde naší organizací přibližně 50 dětí. V tuto chvíli jsme v očekávání, co se stane, jakmile se rozvolní opatření a teprve se projeví to, co zatím zůstává skryté.
Co máte na mysli?
Při běžné sociální interakci většinou škola nebo pediatr upozorní na to, že s dítětem něco není v pořádku. Teď jsou kontakty limitovány, možná zůstává spousta problémů uzavřena v izolaci domácností a některé případy se můžou víc schovat.
Jak pracujete s dětmi, kteří k vám přijdou?
Snažíme se udržet je v co nejpřirozenějším prostředí, to znamená zachovat jejich kmenovou školu, lékaře, zájmy, zkrátka všechno, co lze. Někdy je to pro nás velmi komplikované – vzhledem k tomu, že máme celokrajskou působnost, ale maximálně se o to snažíme, včetně dopravy. Stabilita dítěte je v krizových situacích velmi křehká, dítě v sobě nese obrovskou nejistotu a nejasnou budoucnost, proto je důležité ponechat co nejvíc záchytných bodů, respektive jeho vazeb na kamarády, zájmové kroužky, kolektiv spolužáků.
Je veřejnosti dostatečně známo, jaké služby poskytujete?
Potřebujeme, aby o nás lidé co nejvíce věděli, protože tím se násobí i šance pomoci včas. Je naprosto legitimní, a stává se to, že nás vyhledá přímo dítě samotné. Kromě krizových lůžek pro děti ještě zajišťujeme i Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Ty jsou často navázané právě na konkrétní případy dětí u nás umístěných, aby se nám ve vzájemné spolupráci podařilo narovnat situaci, vyřešit bytové podmínky, naučit rodiče, jak s dětmi dělat úkoly, poradit jim, jak vyjednat potřebné záležitosti na úřadech. A kromě toho od začátku letošního roku poskytujeme službu Krizová pomoc pro všechny, kdo se ocitli v těžké životní situaci, včetně například osamělých seniorů.
Znamená to, že se na Krizovou pomoc může obrátit kdokoliv?
Ano, kterýkoliv člověk, který se cítí být v krizi, což je velmi individuálně vnímaná záležitost. V souvislosti s pandemií se znásobily úzkostné stavy, obavy lidí o zdraví, případy sebepoškozování, sebevražedné myšlenky a pocity tísně. Zřídili jsme tuto službu, protože objednací kapacity k psychologovi nebo do jiného odborného poradenského pracoviště se pohybují v řádech týdnů i měsíců, a přitom takový člověk potřebuje pomoc hned.
Vzpomínáte na nějaký konkrétní případ?
V plně fungující rodině nečekaně tragicky zahynul tatínek. Děti zrovna byly u prarodičů. Policie to oznámila mamince a předala kontakt na naši Krizovou pomoc. Využila toho a kolegové k ní hned přijeli, aby s ní prošli její smutek a hlavně aby ji připravili na to, jak to oznámit dětem. Také ji potom za nimi doprovodili, aby vnímala, že na to není sama.
Existuje všeobecná rada, jak se vypořádat s krizí?
To je velmi individuální, ale nejdůležitější je, aby každý člověk dostal prostor vyrovnat se s tou situací sám podle své potřeby. Nejhorší je povzbuzovat stylem: „Teď musíš být silný! Teď tu musíš být pro své děti!“ To může člověk vydržet několik dnů, ale je to jako časovaná bomba. Musí mít příležitost vyplakat se, vykřičet se, zanadávat si, mít prostor sám pro sebe. Krizi nejde přehlížet, vytěsnit, musí se prožít. Když je někdo pod velkým, dlouhotrvajícím tlakem, a třeba začíná pociťovat i zdravotní problémy, nespavost, neměl by tyto signály přehlížet. Je na místě s někým si o tom promluvit. Tuto službu u nás mohou lidé využít i anonymně, nemusí se prokazovat, jejich jméno a identita může zůstat v utajení a je dokonce možné sejít se třeba v parku.
Co plánuje vaše organizace do budoucna?
Čeká nás především stěhování a s tím spojené přejmenování na Krizové centrum Zlín.
Přicházíte do kontaktu s mnoha lidskými starostmi. Nenosíte si je domů?
V prvé řadě mám obrovskou podporu mé ženy a dětí, což je to nejdůležitější. Navíc mám možnost pracovat s týmem báječných lidí. V tom, co děláme, vidíme smysl. Považuji se proto za šťastného člověka, pomáhá mi v tom i sport a další společenské aktivity, kterými propagujeme Dětské centrum Zlín.
