„My jsme se rozhodli, že šest dvojic sehraje vždy šest utkání. Každý zápas se hrál na šest gamů, což umožnilo v tenisu neprobádanou věc: došlo i na remízy,“ komentoval hrací ptačí systém Petr Polák, pravidelný vítěz podobných klání.
Tentokrát ale jeho křídla poněkud zmokla, obsadil ve dvojici s dalším mladičkým sedmdesátníkem Jaroslavem Polínkem páté místo.
„Ale pozor, tento turnaj neměl poražených, všechno jsou to totiž krásní kluci bez rozdílu věku, vlasového porostu i váhy,“ smála se důležitá součást akce, losovačka, recepční a občerstvovatelka Jitka Rabelová.
Finále svedlo k nelítostnému boji dva vyrovnané páry, oba mladé bezmála 120 let.
„Nechtěli jsme si to u médií rozházet, tak jsme kamarádům dopřáli vítězství 6:3,“ smál se v „dohrávce“ u stolu Ondřej Běták, který hrál s Vratislavem Řezáčem. Ať tak nebo tak, pánové Robert Heč a Jan Čada měli ze svého úspěchu takovou radost, že ve stylu Nadalů či Djokovičů skončili po vysilujícím finále na koberci zlínské tenisové haly.
„Já jsme dvojici reportérů věřil, staršího z nich jsem učil bekhend, je i ve svých dvojkristových letech hodně vnímavý. Až shodí bříško, tedy břicho, tedy přední batoh, mohl by klidně na tenisovém světovém žebříčku poskočit někam na hranici první miliardy,“ blahopřál novinářskému deblu předseda Tenisového klubu Zlín Jan Macharáček.
