„Už může společně s Ivanem Hlinkou pomalu začít skládat nebeskou sestavu,“ pravil mezi smutečními hosty Petr Husička, který v době rozkvětu a zlaté éry vsetínského hokeje klubu šéfoval.
„Roman byl do posledních dnů plný života, ještě minulý týden jsme spolu hráli hokej na Kapce ve Lhotě u Vsetína. On v centru, já v centru, ještě jsme se štengrovali, kdo dá víc gólů a kdo vyhraje více buly. A vidíte, dnes se s ním loučíme,“ kroutí hlavou v zadumání Husička.
Ze zlaté naganské sestavy dorazili za kamarádem Jiří Šlégr, Jiří Dopita a David Moravec.
„S Romanem jsme se znali od mládežnických reprezentací, nechce se mi věřit, že už opravdu není mezi námi, to je kruté a jeho dvaapadesát let je na odchod ze světa strašně málo,“ nebylo příliš do řeči Jiřímu Šlégrovi.
Smuteční řeč měl za hokejisty David Moravec. „My jsme o hokeji diskutovali pořád, Čeman spolu se mnou studoval trenérskou licenci, byla s ním vždycky báječná debata, doplňovali jsme se, vzpomínali na naše hráčské časy. Napsat tu smuteční řeč, a pak ji pronést, bylo velice těžké. Škrtal jsem, doplňoval, měnil, snad jsem to zvládl,“ loučil se po obřadu David Moravec, střelec zlatého gólu ze světového šampionátu v německém Hannoveru v roce 2001.
„Na Romana nikdy nezapomenete, byl to prostě šéf, úžasný brankář, jsem moc rád, že jsme byli v jednom mančaftu. Čeman získal pět zlatých medailí za české tituly, já byl dokonce u šesti. Bude nám všem moc chybět,“ zastavil se ve vzpomínkách Roman Stantien.
„Romanovi jsem byl za svědka na svatbě, byli jsme si hodně blízcí, nechce se mi věřit, že by tu už nebyl, vždycky ho bylo všude plno, bude moc a moc chybět. Ještě jedna věc, když odcházel do NHL, já mu říkal, že bude nejlepší i tam. A on fakt byl,“ vzpomínal přímo u obřadní síně bývalý zlínský brankář Richard Hrazdíra.
