Na cestách si musíte dávat pozor, na rozdíl třeba od sanitek je jeho dopravní prostředek naprosto tichý a nehlučný.
Pan Rostislav v něm doslova kmitá během pracovní směny při rozvozu snídaní, obědů i večeří mezi budovami, jeho záběr mezi sklady, kuchyní a jednotlivými pavilony je hodně široký. Naložit, vyložit, předat, doručit přesně tam, kam je třeba.
„Je to bulharský výrobek, pokud se nepletu, letos oslaví 50 let, co sjel z výrobní linky. Má prostornou korbu, řízení je maličko složitější, chybí mu posilovač řízení, ale rozhodně si nestěžuju, vím, že mám tu čest řídit opravdový unikát,“ říká sympatický Zlíňan.
Denně najezdí kolem patnácti kilometrů, kolik je rozjezdů a zastavení, ale ani nespočítá. Baterii dobíjí v garážích.
„Dříve to bylo lepší, baterie nemá nekonečnou životnost a myslím, že už brzy dojde na loučení. Před časem stačilo jedno nabití na osmihodinovou jízdu, teď už musíme doplňovat energii po čtyřech pěti hodinách pojížděk, ale myslím, že je to pořád skvělý stroj, když uvážíme, že jej poslali do světa před půlstoletím,“ říká statný chlapík.
Když se loučí a míří znovu a znovu plnit korbu potravinami, zamýšlí se, jestli si v budoucnu koupí třeba vlastní elektromobil.
„Stačí mi tento, zatím o tom neuvažuji,“ směje se pracant, kterého potkáte v rozlehlém areálu denně. On určitě vydrží, uvidí se, jak dlouho bude sloužit jeho unikátní veterán.
