Starostka Michaela Vajdíková řeší škody na obecním majetku, ale je samozřejmě „in“ i v případech zle zdevastovaných rodinných domů.
„Bylo jich sedmdesát, byl zde už i statik, máme štěstí v neštěstí v tom, že žádný dům neshledal v takovém stavu, že by musel jít k zemi,“ říká v náporu práce související právě s povodněmi.
Už dvakrát udělala povodeň ze života peklo starším manželům Káňovým.
„Žijeme tu od roku 1972, kdy jsme si dům svépomocí postavili. Problémy s vodou jsme nemívali, občas se zvedla hladina potoka, v roce 1997 to bylo složité, ale to, co jsme zažili letos, tak to předčilo naše nejčernější představy,“ vypráví v přízemí rodinného domu paní Hana Káňová.
„V noci na neděli nás vzbudili hasiči, voda v přízemí vystoupala dvakrát výš než na začátku července. Své jsme si užili už tehdy, ale povedlo se vše uvést do původního stavu. Tentokrát se ale voda nahrnula do metrové výšky a zničila nám v přízemí úplně všechno, mimo jiné ledničku, pračku, kotel, ten nový ještě nemáme. Škody jsou veliké, ale nevzdáváme se, taky co nám zbývá,“ vypráví pan Milan Káňa s tím, že chvilky, kdy se jim do domu valila obří vlna vody, už nechce zažít nikdy.
Podobné situace zažívali také sousedé, v mnoha případech se tu jako jinde projevila síla lidské solidarity.
„Víte, žilo se nám tu dobře, ale teď jsme zažili a ještě zažíváme moc špatné časy. Tak snad zase bude líp,“ doufají oba manželé, kteří jsou si oporou desítky let a zvládají i tuhle nejtěžší zkoušku.
„Moc držíme pěsti těm, kteří jsou na tom ještě hůře, na severu Moravy a ve Slezsku, my jsme si zkusili své, ale tam je to ještě mnohem horší, tak vzkazujeme, ať vydrží a ať neslábne pomoc, kterou tolik potřebují,“ loučí se paní Hana.
