„Ten zájem potenciálních nových adeptů hry nás pochopitelně velmi těší. Tohle je už třetí díl prázdninových setkání s míčky a s antukou, pro děti máme připraven ale i další program, nejde jen o tenis. Celkem jsme letos podchytili zájem sedmdesáti dětí, to je slušné,“ přehlíží drobotinu předseda zlínského klubu Jan Macharáček.
Na starost má kluky i děvčata šestice trenérů a vedoucích.
„Toto je nejlepší díl prázdnin, zatím v tréninkových zápasech s kamarády většinou vyhrávám, můj tatínek to má s jeho kolegy úplně naopak, občas bývá doma smutný, měl by víc trénovat,“ hlásí za malé kolegy osmiletý Hugo Heč, který jinak dělí čas mezi fotbal a stolní tenis.
Ten šrumec na všech dvorcích je ale od rána daleko větší. „Máme tu další spoustu mladých, to už jsou členové našeho oddílu, kteří se na dalších kempech zdokonalují pod vedením našich trenérů,“ upřesňuje předseda Macharáček.
Takový zájem dětí, ale pochopitelně i rekreačních hráčů mnohem dříve narozených, vyžaduje kvalitní údržbu hracích ploch. To mají na šestnácti dvorcích na starosti pánové Zicha a Sedlář.
Druhý jmenovaný nabízí ne až tak známé tenisové odpovědi. Třeba na to, jak je vysoká síť, jak silná vrstva antuky, anebo jaký je rozměr tenisových kurtů.
„Síť má být ve středu vysoká 91 centimetrů, tedy jeden anglický yard, po stranách pak až 107 centimetrů. Vrstva antuky bývá od jednoho a půl do tří centimetrů. A rozměr kurtů? 23,77 metru na délku, 8,23 na šířku, při čtyřhře přidáme na každou stranu přesně 137 centimetrů,“ nedá se nachytat precizně teoreticky vybavený pan Sedlář.
Mimochodem, když se na tohle zeptáte rekreačních i závodních hráčů, zdaleka nepočítejte s přesnými odpověďmi.
