Po prvních nejhorších emocích přijde čas na nápravu. Varování přicházela postupně, nikoliv náhle a překvapivě, nejvíce pak v minulé sezóně, kdy byla záchrana několikrát opravdu na vážkách, včetně dvojutkání s Vyškovem v baráži.
V téhle sezóně to chvílemi na podzim vypadalo strašidelně, těžké příděly v podobách 1:7 či 5:9 za vedení trenéra Vrby vedly k jeho odvolání. Jenže léčba jmenovcem majitele klubu Bronislavem Červenkou a jeho realizačním týmem nakonec nevyšla a zpackaných zápasů s Karvinou, Českými Budějovicemi, Bohemians 1905 a nakonec s Jabloncem bylo prostě příliš.
Snahu bojovat za Zlín asi hráčům až na výjimky upírat nelze, jenže, jak se mnohokrát shodli doslova mučení věrní fandové na tribunách, když chybí elementární um, technická zdatnost, rychlost, výstavba hry, pořádný střelec, anebo alespoň bezchybná hra v zadních řadách, pak prostě nelze s úspěchem počítat. Sestup se takto jeví jako souhrn logických faktorů s obrovským počtem nevyužitých příležitostí na průběžnou nápravu.
Sestup z první ligy je
a/ velmi varovný, vezmeme-li v potaz příklady Příbrami, Jihlavy, Brna, Opavy a řady dalších kdysi dobrých fotbalových adres
b/ ekonomicky tristní, to při pohledu, jak tučné bonusy dostanou v nové sezóně od vedení českého fotbalu kluby nejvyšší soutěže
Tohle ale i další „sestupové otrávené šípy“ jsou drsnou realitou. Ale je tu jedno ale. Vždycky přichází nové ráno. Zlín měl letos v kádru A týmu spoustu hráčů, kolem třicítky. Třebaže se počítá s odchody řady z nich, přesto pořád musí zůstat na druhou ligu velmi silný základ. Výkonnostně si tak v ekonomicky konsolidovaném klubu musejí položit jasný cíl: dobře, podělali jsme to, tak to napravíme…a co nejdříve se vrátíme.
