V Holešově tráví v jahodové sezóně rána a dopoledne už rovných dvacet let. V hustých jahodových porostech ji najdete od časného rána až do předpoledních hodin. Pak ji horko zažene zpět domů a logicky nejdříve pod sprchu.
„Já jsem před těmi dvaceti lety přišla o práci, tak jsem tu přechodně nastoupila jako brigádnice, pak jsem odešla do důchodu, ale jahody mi už v životě zůstaly. Jezdíme sem i s manželem, on sváží úrodu traktorem, já ji trhám,“ vypráví paní Jarmila přímo při sběru.
„Dokázala v ojedinělých případech nasbírat až 200 kilo za prodlouženou směnu, to je snad světový rekord, jinak je její běžnou normou za nějakých pět hodin šedesát sedmdesát kilogramů, zkuste si to a dáte mi za pravdu, že je i tohle naprosto úžasný každodenní výkon,“ pochvaluje si svoji brigádnici majitel plantáží Jaroslav Valenta s tím, že má paní Jarmila i kamarádky, které umějí být podobně výkonné.
„Moje paní je prostě dříč, jsme spolu dvaapadesát let, ona se vlastně nikdy nezastaví, a to nemluvím jen o jahodách, pořád pracuje i doma, vždycky je co dělat,“ obdivuje ji manžel Josef.
„No, když to jde, tak proč si nepřivydělat. Letos jsou jahody fakt krásné, je jich hodně, počasí sice horké, ale to mi nevadí. Sklízí se dobře. Musíte mít vytříbenou techniku, nákolenky, hbité ruce, umět jahody třídit a hlavně zabrat a prostě jet. Nikdy nesklízím vsedě nebo snad v předklonu, zásadní poloha je vkleče,“ dává Jarmila nahlédnout do svých jahodových pracovních metod.
Jahody váží a nabízejí k prodeji tři mladé brigádnice. „Ta paní je fakt úžasná, my pomalu nestíháme, jak nás zásobuje,“ praví výmluvně jedna z nich Barbora.
„Nevím, jak se to stalo, že mi to tak jde. K práci jsem byla vedená od malička, měla jsem osm sourozenců, tatínek jezdil přes týden za prací do Ostravy, s maminkou jsme my děti musely zvládat v Klečůvce, odkud pocházím, celé hospodářství, takže do školy a hurá do práce, tož mně to asi zůstalo,“ směje se jahodová rekordmanka.
