„Ale někdy kolem roku 1993 to spíše vypadalo, že Roman s hokejem skončí, chytal nižší soutěž v Hodoníně a na nějakou úspěšnou kariéru to nevypadalo,“ vybavuje si příběh starý tři desetiletí Horst Valášek, který se v té době vracel z působení v Německu.
Valášek a Čechmánek, to bylo spojení, které za Sirákovem neuvěřitelně zafungovalo. Společně postoupili do extraligy a tam hned na první pokus získal Vsetín titul.
„Romanovi jsem řekl jasně, aby na sobě makal, když to splní, čeká na něj sláva a reprezentace. Což se všechno stalo, navíc kariéru nazdobil čtyřmi sezónami v NHL. Jenže pak zjevně narazil na lidi, kteří se chtěli přiživit na jeho úspěchu. Podnikání už zdaleka tak úspěšné jako famózní zákroky v brance nebylo,“ vypráví smutně stále čilý dvaaosmdesátiletý Valášek, mimochodem rovněž bývalý brankář.
„Roman byl hodně emotivní. Správný kluk, uměl se na ledě pěkně rozčílit, vždycky ve prospěch svého týmu,“ vybavuje si kouč i jiné než jen slavné okamžiky kariéry brankáře, který zemřel v neděli podle všeho bez cizího zavinění.
„My jsme se s Romanem potkali právě ve Vsetíně. Já jsem se vracel ze zahraničního angažmá, on byl oporou Vsetína ve druhé nejvyšší soutěži. Podařilo se nám postoupit, byl to velký úspěch, pak se nám společně dařilo i dál. Každý rok na nás čekal titul a nadšení fandové. Jeho smrt mne opravdu zaskočila, nechce si mi tomu věřit, ale je to bohužel pravda,“ smutní Antonín Stavjaňa, momentálně trenér slovenské Nitry.
„Tohle je tak smutné, že to nechci komentovat, neuvěřitelné. Roman patří k českému hokeji, vždyť má tituly se Vsetínem, jako mladík i s Jihlavou, třikrát se stal mistrem světa, má zlato z olympiády v Naganu. Vždycky na něho budu vzpomínat jako na kamaráda, jako na velikou oporu v brance, bez něho bychom měli k titulům rozhodně dál, kdoví, zdali by jich bylo tolik,“ dává najevo soustrast blízkým Radim Tesařík, bývalý elitní obránce a dnes přední funkcionář Vsetína.
