„Chodím sem třicet let, teď je mi smutno, s malým synem zrovna zapalujeme svíčky za zlínský hokej,“ vypráví v klubovém dresu u vchodu do zlínského zimního stadionu Antonín Knotek s tím, že bude dál chodit na nižší soutěž. „Berany mám v srdci, to nevypářete, ale myslím, že by se mělo ukázat na ty, kteří za sestupem stojí. Po druhém titulu se situace postupně zhoršovala a teď vlastně s kamarády ani nevíme, kdo klub vede,“ říká se smutkem v hlase věrný fanda.
Zvláštní pocity měl při posledním extraligovém utkání, které Zlínští prohráli 0:3, také Pavel Putna, který přijel na hokej z Vřesovic na Slovácku se dvěma syny.
„Už ani nevím, kdy jsem začal Zlínu fandit, je to snad půl století, vždycky chvíli byl a chvíli nebyl v extralize, pak už se usadil mezi špičkou natrvalo, slavil dva tituly… tak věřím, že se to po mnoha letech houpačkově zopakuje a vrátí se hned příští rok. Jenomže to nebývá vůbec lehké. Když se podívám na tabulku a počet získaných bodů, tak zase tak velký optimista nejsem, jistě bude záležet i na tom, jak se podaří udržet tým a konsolidovat vedení klubu,“ přemýšlí Pavel. A dodává jeden zajímavý postřeh.
„Zlíňané ani možná nevědí, o jak cenný poklad přicházejí. Jet do Zlína na hokej byl pro nás, kteří tu nebydlíme, vždycky takový malý svátek, držím pěsti k návratu, vlastně i sobě.“
Petr Leška starší byl u toho jako hráč, když se Zlín, tehdejší Gottwaldov, zabydlel v roce 1980 na více než 40 let mezi československou a pak českou hokejovou elitou. „Myslím, že jsme doplatili na více faktorů, vedení asi podcenilo či vlastně spíše přecenilo kvalitu hráčského kádru, špatný úvod jsme měli několikrát, ale mančaft se vždycky zvedl, tentokrát to nestačilo. Jsme dole, nahoru nás dostane jen tvrdá práce,“ dodal otec jednoho z nejlepších hráčů zlínského hokeje všech dob, Petra Lešky mladšího.
