Žil v Jaroslavicích kousek nad Zlínem. V téhle městské čtvrti, ale vlastně tak trochu samostatné vesnici byl hybatelem veřejného života. Nechyběl tam, kde se něco dělo, organizoval, kde to žilo.
Tak jak Tonda, jak mu říkali kamarádi, „voněl“ elánem organizačním a nadšením, zaujetím pro správnou věc, ale taky dobrou náladou, tak byl celý život provoněný benzínem, auty, rychlými koly. Mnohokrát si na závodech vyzkoušel roli za volantem i pozici spolujezdce.
Ale nejvíce si ho přepočetní přátelé a kamarádi vybaví jako naprosto nezdolného organizátora motoristických soutěží.
„Toník byl velice spolehlivý, zkušený a letos nás moc potěšil, když na 50. jubilejní Barum rallye odvedl výbornou práci coby vedoucí městské rychlostní zkoušky. Kdo by si pomyslel, že to bude naše poslední spolupráce,“ vzpomíná se smutkem dlouholetý ředitel věhlasné zlínské soutěže Miloslav Regner.
Antonín Cekota byl a napořád zůstane spjatý s jiným motoristickým svátkem. Amatérskou soutěží s profesionálním zázemím, vizovickou rallye Ve stopě Valašské zimy. Po zakladatelích převzal toto „dítě“, které následně s několika kamarády „vyšlechtil“ do renomovaného svátku všech, kteří byli adrenalinem a závoděním prodchnuti tak jako on. I když, tak jako on – to je troufalé přirovnání. U Tondy to bylo na sto a více procent.
Záběr životních radostí oblíbeného chlapa, pro něhož bylo pomáhat zcela normální, byl obdivuhodně široký. Ne každý bude vědět, že miloval přírodu, stejně tak dobrou hudbu mnoha žánrů, dobrou společnost, ať už u šipek, kulečníku nebo dobrého vína. Bylo toho však mnohem více.
Pro Antonína Cekotu byla samozřejmě stěžejní rodina. Těšil se ze tří dětí, stejně tak vnuků, velkou oporou mu byla manželka Dagmar. Jeho náhlý odchod zanechává ve smutku také velké množství přátel a kamarádů.
Naposledy se s bezvadným chlapem setkají při loučení v sobotu 20. listopadu ve 13 hodin ve zlínském Kostele svatých Filipa a Jakuba.
