Naplánovanou cestu na místní hřbitov, kde odpočívá jeho paní a další rodina, zrušit nehodlal, ať sněžilo, jak sněžilo. Tento muž totiž špatné počasí jaksi nezná.
Desítky let jezdil v čase letním i v zimním nečase vším, co má kola. „Třeba náklaďáky, autobusem i osobními auty, najel jsem dva miliony kilometrů,“ naprosto udiví cestou ke hřbitovu, kam jde vitální chlapík pěkně pěšky v husté chumelenici.
Tam nazdobí malým vánočním stromečkem a vánoční růží místo posledního odpočinku svých blízkých a pak se zase vydá sněhem dolů z kopce. Není až tak lehké mu stačit.
„Já jsem totiž dlouhá léta nejen řidič, ale aby se to pěkně doplňovalo, tak taky aktivní turista,“ vypráví cestou.
Po silnici mezitím přijíždí téměř o půl století mladší řidič traktoru s pluhem.
„Mám od devíti plné ruce práce, dnes určitě brzy odpoledne neskončím, docela mne to baví, tak budu jezdit, dokdy bude potřeba,“ dává najevo dobrou formu Jan Machalíček jezdící v barvách zlínské Správy a údržby silnic.
Všude před domy to byla pořádní šichta i pro jejich majitele, nastal ovšem ideální čas pro dětské radovánky.
„Tohle je zima, jak má být, tak si to představuji, hurá na boby,“ těšil ráz počasí prakticky všechny děti v čele s „mluvčí“ Eliškou Pšenicovou.
Radost opravdu pro kohokoliv. I malého bílého psího chlupáče, který se v té záplavě sněhu málem ztrácel.
