Zkušeností je spousta, výsledky amatérského bádání nikoliv jednoznačné.
„Chodíme s partou kamarádů hrát fotbálek každý týden přes deset let, velmi rádi si po skončení sedneme a probereme všechny zásadní šance a výkony u pivka. Ale vlastně nikdy si nedáme předtím, nemyslím si, že by to ovlivnilo výkon k lepšímu, k horšímu ano,“ zamýšlí se rekreační fotbalista František Prachman z Uherského Hradiště.
„Na svoji dlouhou hráčskou a trenérskou kariéru si nevybavuji, že by se někdy pilo před utkáním, po něm, ale zvláště po skončení sezóny hodnocení u piva probíhalo, to mluvím o profesionálním volejbalu. V tom amatérském jsou ale věci poněkud jiné, tedy byly. V době, kdy se i v nižších soutěžích přecházelo do stěží vytopitelných hal, se vnitřní zahřívání z pleskaček užívalo zcela běžně,“ vypráví zkušený manažer, Zlíňan Roman Macek.
„Atletika alkohol nezná, během výkonu respektive před ním jsem nic podobného nezaznamenal. Samozřejmě jsme normální lidé, taková Bára Špotáková coby legenda našeho sportu si dá knedlíky a třeba pivo. Ovšem výhradně po sezóně a zcela výjimečně,“ hovoří za atlety předseda zlínského klubu Lukáš Vojtek.
„Začátek tenisové čtyřhry s kamarády bez malé štamprlky si představit dovedu, ale v praxi mám pleskačku vždy při sobě. Považuji to za příjemný rituál a hra je o to příjemnější, zážitek taktéž. Znal jsem například v příbuzném stolním tenisu ligového borce, který trpěl pokaždé velkou trémou. Jeho dvě odlivky slivovice byly prostě známé a pak šlapal jako dobře namazaný stroj,“ vzpomíná stále hodně aktivní Petr Polák ze Zlína.
Dlouhá léta rozhodoval tenisová utkání po celé republice Jiří Novák.
„Alkohol rozhodně nikdy nesklátil samotné aktéry dvouher i čtyřher, ale je fakt, že někdy zlobili diváci z řad příbuzných. Příznačné to bylo pro Uherské Hradiště, je to srdce Slovácka a nějaká ta kapka se tu bere jako společenská záležitost,“ říká Novák s tím, že před mnoha a mnoha lety jezdil na rum náš přední cyklista i Závod míru, tehdy nesmírně populární. „Ne není to kec, opravdu míval v zásobníku na vodu na bicyklu rum,“ směje se dávné vzpomínce z padesátých let minulého století.
Bývalá zlínská házenkářka Jana Mádrová potvrzuje tabu u vrcholových sportovkyň.
„Před zápasem bychom si i daly, ale to se nekonalo, nervozitu jsme musely setřást přímo na hřišti. Poději jsme ale po vzoru kamarádů začaly pořádat holčičí „fotbalové“ středy a tam už jsme si navečer vínko, pivko i štamprličku daly. A po skončení aktivní kariéry už při Turnaji generací na zdraví v každém novém roce také před prvním hvizdem, ovšem tady už o body a góly tolik nejde.“
