Jako by mu jeho milí házenkáři chtěli den po pohřbu udělat na cestu do nebe radost. Po devíti letech postoupili mezi českou extraligovou elitu. No, kdo může dostat tak krásný dárek…
Sportovní hala jako druhý domov
Tento obětavý, skromný a chytrý chlap měl zlínskou Sportovní halu pomalu jaké své druhé bydliště kromě malenovického bytu, kde léta žil s milovanou manželkou. Jako funkcionář, statistik a třeba zakladatel pořád hodně populárního Turnaje generací.
„Standa se zlínské házené funkcionářsky a organizačně věnoval padesát let, to je obdivuhodné,“ uvádí na klubovém webu dlouholetá opora ženské házenkářské složky Pavla Poznarová.
Ale výjimečného muže si svého času před nějakými dvaceti lety „vypůjčil“ i jiný subjekt a jiné sportovní odvětví, třebaže „místo činu“ zůstalo zachováno.
Od házené k fotbalu
Standa Botlík provázel na tepu doby a hlavně časomíry a skóre na světelné tabuli řadu let také populární zlínské fotbalové halové turnaje Syndikátu novinářů Zlínského kraje Press cup. Vždy perfektní, přesný, dokonalý a pohotový s velkým přehledem v mumraji spousty zápasů.
Poslední roky trávil v Domově pro seniory v Lukově. Hlavu měl bystrou pořád, s pohybem to bylo o fous horší. Moc rád si poslechl rozhlasové vysílání, staral se vždy především o náš kraj. Pořád byl, jak se říká, v obraze.
„To jsem rád, že jste přišli, díky za návštěvu a za zájem,“ vítal a loučil se vždycky vlastně docela stejně. A my také, zpravidla se slovy: „Stando, tak ahoj a zase někdy…“
Teď už ale jen ve vzpomínkách. Co je velmi důležité, na Standu Botlíka zůstanou opravdu jen a jen ty nejlepší. Takže smutek stranou, zato velký potlesk za vše dobré, co tento muž vykonal.
