Já na to, že nemůžeme stát na místě. Naše vesnice má bohatou historii, spoustu tradic, krásné okolí a taky spoustu neduhů.
No, to člověk nemusí být zrovna jasnovidec a bystrozraký, stačí se mrknout na náves. Taky máte pocit, jako by se tu zastavil čas?
Chodím tudy denně do práce, takže to mám dnes a denně na očích. Kritika vzhledu centra Provodova je naprosto legitimní. Stejně jako snaha mých spolupracovníků a mne samotného, abychom to radikálně změnili.
To ale bude pořádná fuška. Hospoda, obchod, obecní úřad. Dokonce prázdné staré domy přímo na návsi. Vy máte nějaký kouzelný proutek?
Ne, nemám, ale máme na obci vize a teď třeba už i výsledek architektonické soutěže na úplnou přeměnu návsi. Vyhrála skupina mladých architektů z Brna, ale i ostatní návrhy zaslouží ocenění.
Kdy se může začít přeměna realizovat před očima lidí?
Všechno má svůj čas a posloupnost, ale váhat už nechceme.
Takže?
Takže už zřejmě příští rok začneme s rekonstrukcí kanalizace, to je věc nadmíru nutná. Pak ve spolupráci s Ředitelstvím silnic Zlínského kraje přijde čas na nový průtah obcí a pak se dáme do přeměny zatím smutné a archaické tváře návsi.
Když to dobře půjde?
Tak za tři čtyři roky Provodov nepoznáte. Tedy poznáte, ale bude daleko hezčí.
Ještě jednu zajímavost. Vídávám stále větší počet lidí na místním sběrném dvoře. A stále méně v místní hospodě…
Narážíte na jedinečný sociologický jev, nejsme v tom sami, potvrzují mi to zkušenosti z okolních vesnic. Zvláště v zimním období se hospůdky jen tak tak probíjejí životem na hraně ekonomické soběstačnosti. Nejsme výjimkou. A lidé si chodí vyměňovat zkušenosti, názory či shánět řemeslníky, představte si, místo hospody na sběrný dvůr.
