U jednoho ze zlínských nákupních center si lebedí Tomáš Valášek. „Už ho mám, jde o více než dvoumetrovou jedli, ale nebyl to první pokus. Vydal jsem se totiž na plantáž kousek za město, ale nebyl jsem úspěšný, otevřeno bude až o víkendu, tak jsme s manželkou dali hlavy a představy dohromady a základ pro pěkné Vánoce už je v autě,“ oddechuje spokojeně muž středního věku.
Na jiném místě ve Zlíně je také zájem, ale když přijedete pro stromek autem – a jak jinak – dostane nejdříve dávku bahna váš vůz a pak při výběru stromku i vy sami. Jistotu tu máte jednu, stromky pocházejí od nás. Takže šup do myčky s autem, kdyby to šlo i s botami, a vybírat zase jinde. Inu, Vánoce jsou zatím opravdu na blátě.
Zcela nenápadně se tváří kousek od centra další prodejní místo. „My máme stromky opravdu čerstvé, jsou z Hulína, podívejte, pán mi v dodávce zrovna přivezl pět krásných jedlí,“ hlásí s permanentním úsměvem na tváři zdejší prodavač stromků Petr Procházka. Ten sice mluví o oblibě jedlí, ale pozor, má i pěkné smrčky.
„Ty upadly v nemilost při módní jedlové vlně naprosto nevinně. Zodpovědně říkám, že třeba smrk pichlavý rozhodně vydrží stejně jako jedle kavkazské,“ dodává s tím, že cena je vlastně na polovině.
Kdo tedy rozhoduje o tom, jaký stromek bude zdobit nekrásnější vánoční čas?
„Já myslím, že je třeba dát na děti. Ale většinou jsou to ženy, které mívají poslední slovo při výběru. Chlapi jsou ale taky velmi důležití. Zpravidla totiž platí oni,“ říká dobře naladěný pan Procházka s tím, že týden před Štědrým dnem prodal úplně stejně smrků jako jedlí. Že by renesance a restart kdysi prakticky dominantních jehličnanů?
