Tipnu si, že nejste v oboru nováčkem…
Tak to asi ne. Nováčkem jsem byl jako závodník v dorostu a tím funkcionářským v roli předsedy v roce 1988.
Tak to už ve Šťávnici i lesních potůčcích uteklo docela dost vody. Ono je to…
Sedmatřicet let, táhnu osmatřicátou sezónu. Zkušenosti bohaté, práce pro mne i skvělé kamarády z oddílu samozřejmě spousta, věřím, že tu porci zvládneme.
Kolik závodníků se na tratě v okolí Horní Lhoty, Komonce či Provodova vydá?
Máme celkem 578 přihlášených, kategorií v mladších i starších dorostencích, juniorech a dospělých je mezi ženami a muži celkem osm.
V „orienťáku“ vždy hraje velkou roli terén, bude náročný?
Jistě, docela dost, tady v okolí to není jako někde na rovině. Jde prostě o klasiku a trať bude hodně náročná. Průkazně o tom hovoří délka 11 a půl kilometru s převýšením nahoru a dolů 800 metrů. No, bude to fuška. Les, ostružiní, travní porosty, větve, výběhy do kopců, klesání. Ale tohle je pro lidi odolné a ještě odolnější, to ví každý.
Ono je vůbec zajímavé, že třeba na rozdíl od silničních běhů vlastně v tom orientačním nemůže být trať nikdy úplně identická…
Přesně tak, nikdy se nestane, že bychom vytyčili stejnou trať. Samozřejmě jsou vybrané lokality, ale nikdy si běžci nemohou úseky pamatovat, kontroly jsou ukryté vždycky jinak, v tom je krása orientačního běhu.
Není tajemstvím, že jste zapáleným, co zapáleným, hořícím funkcionářem, pořadatelem, běžcem. Kdy máte větší radost? Když organizačně mimořádně náročné závody začínají, nebo když je máte za sebou?
Tak to je těžké říct. Řekl bych, že největší napětí mizí, když závod začne. Nu a radost s úlevou přicházejí, když je po vyhlašování vítězů. Ale celé to je prostě úžasné.
Ještě k časovému programu a místopisu mistrovství…?
Začínáme v sobotu nad Horní Lhotou a pak to budou celé dva dny nabité odvahou, nadšením, úsilím, někdy trochou zklamání a taky vítězstvími. Takový je náš sport.
Zajímá vás sportovní dění ve Zlínském kraji? Více zpráv najdete na našem webu.
