Ale pozor, připravit kvalitně právě martinskou husu není žádná jednoduchá záležitost. „Husa je na přípravu velmi náročná, na rozdíl třeba od kachny, kde nemusíte být tolik přesní v čase. Tady nedopečete nebo přepečete o pár minut a výsledek je hned znát,“ vypráví zkušený odborník Drahomír Juřena ze Zlína.
„Husa se musí péct od časného rána, kuchaři si musejí dát záležet, ta příprava je kolem čtyř hodin. Lidé, kteří přijdou k okénku, by měli mít více trpělivosti než u méně náročných pokrmů,“ přidává jeho syn Michal Juřena.
Ceny za čtvrtku husy s variací knedlíků a zelím se ve Zlíně pohybovaly v relaci od dvouset do tříset korun.
„Mohu říct, že zájem jsme zaregistrovali už od úterý a nabízet tak budeme husí dobroty, zdaleka nejen pečenou husu, až do konce pracovního týdne. Ceny u okénka jsou o něco nižší než vloni, kdy jsme ji nabízeli s obsluhou a přímo na talíři, celkově je počet porcí také menší, ale vzhledem k tomu, jak zvláštní dobu zažíváme, můžeme být spokojeni,“ komentoval stav věcí při středečním poledni další zlínský restauratér Petr Šenkeřík.
„My jsme dali husí pečínku do nabídky normálně v meníčkovém provedení, lidé měli zájem obrovský, za chvíli bylo vyprodáno,“ znělo z jedné ze vsetínských restaurací.
Bez hus se obešli v málokterých stravovacích podnicích, tam, kde na ně vsadili, rozhodně neprohloupili.
Martinská tradice je silná i v domácnostech. „My jsme měli husu už o víkendu, kdy se slavily Martinské hody. Docela jsme si v rodině pošmákli a vzpomněli, jak ten čas letí. Synovi bude zanedlouho padesát, rádi jsme si u rodinného oběda vzpomněli na to, o jakou jde tradici. Už před čtyřiceti lety říkal coby malý kluk: hody, hody, hody sů, dajte husu na mísu,“ smála se výborná kuchařka.
A zavzpomínal i zmíněný Drahomír Juřena. „Poněkud vyšším cenám na rozdíl, řekněme, od kuřecího řízku se může leckdo podivovat, ale platilo to vždycky. Někdy v osmdesátých letech minulého století jste si teplé jídlo dali podle kvality a kategorie restaurace i od šesti korun, průměr byl o něco vyšší, ale husa s knedlíkem a se zelím vyšla vždy v tomto martinském období o nějakých třicet procent dráž, třeba na čtrnáct korun, pokud mne paměť neklame. Důvodem byla tak jako dnes náročná příprava.“
