Víte jistě, že jde právě o dvacet let proluky mezi poslední a teď už zase první výstavou Zlín Press Foto?
Mám to nastaveno přesně a řekl bych biologicky. Poslední expozici jsme představili opravdu před dvaceti lety. Vím to podle narození dcery. Je jí právě dvacet a k mé velké radosti přivedla v tomto raném věku na svět moji vnučku, taky ji tu mám „vystavenu“ jaksi v živém provedení. Tak věřím, že nebudeme zase otálet a příští akce bude podstatně dříve.
Podívaná je opravdu zajímavá, kolik autorů přijalo pozvání ze syndikátu novinářů?
Je jich spolu se mnou rovná desítka a jak vidíte, žánrový záběr je skutečně velmi pestrý.
Tedy?
Jde o fotografie s opravdu uměleckými ambicemi, ale pak taky s přírodními motivy, místy tajemnými. Stejně tak ale s ryze dokumentační hodnotou z práce novinářů, která je tak pestrá, že je umění ji v celé té škále zachytit. Nu a pak je tam jedna pozoruhodnost, kterou si běžně neuvědomíte. Jak se člověk za dvacet let změní.
Jak? K lepšímu?
Ha ha, to stěží, možná by se do vrásek a bříšek měla vepsat zkušenost, to je jediné pozitivum, které beru.
Mně se velmi zamlouvalo hudební vystoupení, vám též?
Určitě a nejsme v tom sami. Skupina Gaia se zpěvačkou a fotografkou, první dámou naší výstavy Bárou Havelkovou byla skvělá, jako celá vernisáž.
A jako „pokecafterpárty“, že jo…
Tak to bylo moc prima, sešli jsme se s kolegy, které jsme v života běhu zase tak často nepotkávali. Vzpomínalo se i plánovalo, tak jak to v téhle novinářské nezastavující se profesi bylo, je a bude.
Dokdy se v „Patnáctce“ dá setkat s novináři a jejich fotografiemi?
Čas letí jako vždy, takže do poloviny října.
