„Vyrazili jsme z poutního místa Maleniska, prošli jsme kolem zříceniny Starého Světlova a po docela náročném výstupu můžeme chvíli spočinout právě tady. Docela mne ale překvapuje, kolik vymýcených porostů je tu k vidění, naopak se mi líbí, jak hezké zázemí tu je,“ říká pan Pavel ze Zlína.
Na Komonec se vydal vůbec poprvé.
“ Jsme tu premiérově, troufám si říct, že Vizovické vrchy mají své kouzlo, na rozdíl třeba od Trojáku v Hostýnských vrších oceňujeme s manželkou, že je tu málo lidí, místy krásné výhledy až do Zlína i za něj,“ vyprávěl při posezení Pavel.
Na Komonci je všelicos. „Nám se třeba líbí, že tu dobří lidé vybudovali v zemi jakousi přírodní ledničku i s nádobím, dá se tu opéct špekáček, je tu pěkné ohniště, teď se dívám, že tu přibyla státní vlajka, proč ne,“ vyprávěl na vrcholu pan Josef, který vyrazil s poměrně širokou rodinou včetně malých dětí z Provodova.
Jenže není všechno, jak by být mohlo.
„Nás teda dost děsí nejbližší okolí. Je tu spousta pokácených nebo vyvrácených stromů, to všechno chápu, rozumím po kůrovcové kalamitě i rychlé těžbě, ale už méně mi jde do hlavy, proč zůstává právě v okolí tak hezkého turisticky zajímavého místa tak strašný nepořádek ve zdevastovaných porostech, to mi hlava nebere,“ přehlíží spoušť student Matěj, který sem vyrazil na horském kole z Luhačovic.
