Poslední měsíce byly plné nejistoty, překládání sporadických představení, někdy zkoušek pro zkoušky s nejasným výhledem, v posledních týdnech velmi žádaných a milých setkání s diváky pod otevřeným nebem a teď loučením s nimi ve víře zahájení nové sezóny, snad už klasické na oblíbeném tančírku, který se hodně vydařil.
Na pódiu kapela a s ní to, co se ví. Obdivuhodná pěvecká forma herců zlínské scény. Nu a pod podiem samozřejmě po prvotním ostychu třeba v rytmu šakalích let tanec do prázdnin.
Copak si tak asi opory souboru mohou přát do nové sezóny, která odstartuje venkovními kusy pod sluníčkem a hvězdami?
Radovan Král: „Já si prostě přeji, aby už byla taková, jaká má být. Aby se lidé nebáli, nevěřili všemu, co slyší, aby věřili zdravému rozumu, aby se šli očkovat a aby podrželi kulturu a celé živé umění. A samozřejmě nejenom tady ve Zlíně.“
Luděk Randár: „Čekám radost, po tom očekávání musí nutně přijít. Měli jsme možnost odehrát pár představení a byť ti lidé měli zakrytá ústa, tak jejich oči nám řekly, že se máme společně nač těšit.“
Radoslav Šopík: „Já teď žiju aktuálně dovolenou, takže zatím neočekávám nic a poprosím vás, abyste mi tuto otázku položil začátkem srpna.“
Markéta Holcmanová: „Já čekám, že sezónu začneme, ale taky skončíme tak, jak jsme si to naplánovali. Prostě, aby byla normální.“
Nu a pak se pělo, tančilo a věřilo a věří, že se zcela reálné touhy stanou obyčejnou skutečností. Poprvé pozvou herci své ctitele na letní scénu za divadlem 5. srpna.
