Schválně to zkusme. Dvakrát Jan, jednou Jiří a jednou Ladislav. Pánové si nedaruji ani píď kurtu, dvě hodiny lítého zápolení. Věkově jsou na tom slušně. 76, 77, 79 a 80.
„Já jsem v svých šestasedmdesáti vlastně takový ogárek, což mne těší,“ hlásí hrdě Ladislav Ondra poté, co správná parta věčných mladíků skončí a jde se do sprchy.
Jeho kamarád Jan Herátko oslaví za pár dnů osmdesátku. Kdepak nachází motivaci a chuť do hry?
„Jde o jednu naprosto zásadní věc. O pohyb, zábavu a absolutní vyčištění hlavy. Když budete třeba běhat, pořád se vám budou myšlenky vkrádat do hlavy, tady na ně, především ty méně příjemné prostě není čas,“ vypráví nadšený tenista s tím, že si každotýdenní setkání s kamarády nikdy nenechá ujít.
„Když teď třikrát po sobě pršelo a já nemohl na kurt, to bylo něco jako trest, nemohl jsem prostě doma vydržet, chodím na tenis dvakrát týdně, snad už padesát let. Tohle se nikdy neomrzí,“ říká jasně i za kamarády jejich mluvčí a benjamínek pan Ladislav.
Když skončí setkání dříve tenisem políbených „kluků“, jdou do akce jejich mladší následovníci. Právě jim vrcholí tenisový kemp. Filip, Tomáš, Bruno a Lukáš pobývají na příměstském tenisovém táboře.
Zatímco pánům v letech dá součet hezkých 312 let, tady je to jinak, dohromady dají přesně třicítku. Sedmi a osmiletí „Djokové a Rafové“ pilují první údery, ale jeden z capartů se pochlubí, že na tenis chodí už třetí rok. „Je to tu bezva, ale já sem napřed nechtěl,“přiznává Filip.
Jedním z nejmladších účastníků prázdninového setkání generací je pětiletý Jakub z hokejového rodu Venerů. Zrovna se potkává s dědou Zdeňkem, který si byl také zahrát.
„Ono je vlastně úplně jedno, kolik člověku je, hlavní je chuť a pohoda, kterou tenis nastoluje,“ shrnuje pěkné dopoledne trojnásobný nejlepší hokejový kouč České republiky Zdeněk Venera, jinak mezi kamarády označovaný jako tenisový skokan posledních pěti let. To je pro zajímavost přesně doba, co skončil s úspěšnou profesionální trenérskou kariérou mezi mantinely.
