Poněkud smíšené pocity ve vás asi vyvolá podzemní komplex jednoho megabunkru, který byl určen pro případ jaderného napadení země, která si v době čtyřicetiletého vládnutí diktátora Envera Hodži dělala napřed přátele, ale kvůli nevyzpytatelnosti velkého vládce vzápětí i nepřátele, kde to jen šlo, především mezi velmocemi.
A tak Bunk Art, jak se tomu říká, nabídne už coby jedinečné muzeum, třeba pohledy do prostor, kde by přežíval sám Enver Hodža s rodinou, ale také jeho ochrana, vedení země a tak dále. Když tu zůstanete třeba hodinu, už vás pomaličku objímá zvláštní podzemní fobie, ještě se dozvíte, že v zemi v rámci „bunkrizace“ bylo počítáno s ochranou prakticky veškerého obyvatelstva. A tak menších betonových skrýší tu prý svého času bylo na 200 tisíc.
Pak je tedy tenhle unikátní, mírně depresivní, ale velezajímavý zážitek třeba poněkud kompenzovat. A jde to jen o pár set metrů dále. Račte tedy na Dajti Expres. Lanovka dlouhá téměř čtyři a půl kilometru vám zcela změní vnímání světa a la Albánie.
Kabinková lanovka vyráží na svou pouť do výše více než tisíce metrů velmi rozvážně a do cíle v srdci národního parku Dajt dorazíte po patnácti minutách absolutního kochání se. Ještě lepší je to pak shora s přímo panoramatickým výhledem na celé hlavní město Tiranu, ale také na vrcholy hor tyčící se ještě o šest set metrů výše.
Úplně nahoru se už jde po svých, ale není nutno. Klidně zůstaňte i s dětmi na místě a po pár desítkách kroků jste u koníků, oslíků anebo u nádherného přírodního jezera zvaného Bovilla. Což tedy vyžaduje o cosi více energie, ale u průzračné hladiny ji dostanete mnohokrát zpět.
