Poté – co snad jen přechodně – míří dolů z elitní extraligové společnosti zlínští hokejisté, zůstává ze dvou nejprestižnějších sportovních odvětví mezi smetánkou fotbal. Ani ten ale nemá účast mezi nejlepšími v příštím ročníku jistou.
Sport s více než stoletou tradicí, relativně skromnými podmínkami a taky sport, který by hodně přivítal větší ekonomický interes radnice. Ten se bohužel za poslední období s hokejem porovnávat nedá.
Přitom při vší úctě k hokeji má fotbal z různých důvodů podstatně širší záběr. Je to doslova celosvětový fenomén.
Ve Fortuna lize se Zlíňané, třebaže ne vždy odkojení vodou z Dřevnice, momentálně nacházejí v různých službách.
Zatímco doma teď vede snahu přeskočit do klidnějších vod dvojice Jelínek-Kalivoda, třeba u sousedů má post prvního asistenta Martina Svědíka Josef Mucha.
To, že ve Zlíně dvakrát hrál, to se ví, ale téměř do zapomnění upadá jeho roční druholigová trenérská štace po boku Marka Kalivody.
„Zlín budu mít vždycky rád, tehdy se nám nepodařilo postoupit z druhé ligy, přesto si myslím, že jsme měli kvalitní mužstvo. Město je jiné než klasika třeba v Olomouci, kde bydlím, anebo v Uherském Hradišti. Fotbal si tu jasně zaslouží první ligu,“ má jasno Mucha.
V Mladé Boleslavi dnes působí stejně starý, vlastně mladý, čtyřiapadesátiletý Pavel Hoftych.
„Zlín je srdcovka, to je bez debat, tady jsem se trenéřině učil, vždycky se sem rád podívám, přátel tu mám spoustu, škoda, že už nemůžu pokecat s Vlastou Marečkem,“ vzpomíná na předčasně zemřelého blízkého spolupracovníka.
„Zlín do nejvyšší soutěže jasně patří a já mu moc přeji,“ dodává.
Zlínem prosvištěl také aktuální kouč adepta na titul plzeňské Viktorie Michal Bílek, odcházel tehdy na lepší, do Kazachstánu k reprezentaci.
„Bránit ve štěstí jsme mu nechtěli, ale konkurovat finančně jsme nemohli ani náhodou, rádi na něho vzpomínáme a myslím, že i on na pobyt tady u nás,“ pravil majitel zlínského klubu Zdeněk Červenka.
Přímo bytostně jsou se zlínskou Letnou, ale i s Vršavou spjati pánové Bohumil Páník a Jan Somberg, momentálně ve službách Karviné.
„Tohle je Zlín a sem prostě patříme, moc rádi určitě vzpomínáme na zisk poháru, to byla jízda, pro menší klub historický úspěch,“ vrací se Páník o téměř pět let zpět.
V Liberci zase působí coby asistent hlavního kouče Luboše Kozla Zlíňan Miroslav Holeňák.
„Zlín je prostě Zlín, je poněkud specifický, rodinný klub v tom dobrém slova smyslu, do ligy samozřejmě patří,“ zamýšlí se bývalý výborný záložník, který už se pod Ještědem usadil zřejmě natrvalo.
Určitý nejen věkový, ale i geografický odstup má trenérský doyen Petr Uličný. Ten bydlí v Olomouci.
„Tady jsem ve velkém fotbalu začínal, postoupili jsme do první ligy, pamatuji tu v první polovině devadesátých let skvělé kluky, funkcionáře i diváky. Pořád se tu cítím jako doma, myslím, že fotbal coby jeden z prioritních světových sportů píše sportovní dějiny. Přízeň z radnice si určitě zaslouží stejně jako hokej, který byl ve Zlíně vždycky maličko výš,“ domnívá se znalec sportovního prostředí.
Zlín mají dnes v rukou Jan Jelínek a Marek Kalivoda. Spolu s nimi i David Hubáček a Ota Novák. Pozorní diváci sledují výkonnostní progres, což bylo znát třeba v utkání s Plzní. Ta i podle svého trenéra Bílka vyhrála „s odřenými ušima“. Což je sice pochvala, ale pro Zlín bez bodů.
„Myslím, že jsme na tom velmi dobře kondičně. I hra má svůj slušný obraz, takže teď to musíme prodat v Mladé Boleslavi proti Hradci Králové. Jedna věc je vlastní výkonnost, druhá náš stadion. Moc si přeji, aby se podařila jeho modernizace a zkvalitnění infrastruktury,“ naznačuje mladý trenér, co jej a nejen jej trápí.
