Ráj pro turisty i v téhle podivné době. Teď sem míří spíše lidé zblízka než zdaleka. Zajímavý pohled, razíte-li si to takhle nádherným bukovým porostem kolem vrchu Ocásku v území nad Koryčany a Stupavou.
Každé setkání se stejně příjemně putujícími má za následek pohyb. Tedy, roušku nasadit a pak zase po vzájemném pozdravu sundat.
Tohle není prostor pro diskusi o nutnosti nosit ochranu dýchacích cest, tohle je konstatování.
Když dorazíte k takovým přírodním nádherám jako jsou skalní útvary, tedy malá, ale úžasná Kazatelna a daleko dominantnější Kozel, už máte rouškobraní tak akorát, zvláště, když se řádně rozehřeje zdejší sluníčko. Lidí je zde totiž hodně a ještě více.
A tak není divu, že třeba mezi pokořiteli 22 metrů vysokého Kozla už jaksi ústenky nacházíte méně a méně, však si zkuste vylézt na skálu v roušce.
Skupina turistů, zjevně velká rodina sedící před branami zavřené, ale stále vylepšované zříceniny Cimburka, si s rouškami také až starosti nedělá. Jiná zase ano, opravdu rouškový liberalismus v turistické praxi.
Sešup lesem k záchytnému rybníku místní Koryčanské přehrady.
A pak už poslední zážitek rouškového i nerouškového turistického jarního hemžení. Zvuk zvaný skřehotání, žáby mají zrovna své milostné hry a chystají zcela bez roušek své potomstvo. Viry neviry…
