Kdo se vybaví dalekohledem, je v naprosté výhodě a musí se mu to hodně vyplatit.
„Tohle je dalekohled po mém otci, odhaduji, že je někdy ze šedesátých možná sedmdesátých let minulého století, ale funkční je natolik, že ukazuje opravdové skvosty, které tu jsou k vidění. Řekl bych opravdu, že platí: zemský ráj to na dohled,“ sundává jej z očí Zlíňan pan Jaroslav.
Mohyla je se svými devatenácti břízami připomínkou devatenácti obětí lidí z Březnice a okolí před 80 lety v době okupace. Především je ale až neuvěřitelným místem báječných výhledů.
„Podívej, tak támhle jsou Beskydy, to je Radhošť,“ ukazuje manželce Jarda.
Když pak postupuje dál směrem na jih, objevuje se masiv Hostýnských vrchů.
„Tady je krásně vidět rozhledna na Kelčském Javorníku a o kousek dál Hostýn i s bazilikou a větrnou elektrárnou,“ má jasno mladá paní jménem Hana.
To ale na kouzelném vrchu není zdaleka všechno. V dáli se pak rýsují hřebeny hodně vzdálenějších Jeseníků, ale zase se jede dál.
„Otoč se a řekni mi, co vidíš,“ nabádá svou lepší polovičku Jaroslav.
„Tak to je jasné, na druhé straně je vysílač na Velké Javořině,“ ukazuje znalosti unešená dáma.
Když pak oba poodejdou pár kroků, nabízí se další pohoří.
„To jsou Chřiby, támhle je Buchlov a vedle Barborka,“ končí přehlídku moravských hor správná dvojka s tím, že by to tu chtělo rozhlednu.
Kdoví, třeba se někdy stane, výhledy jsou tu opravdu nádherné.
