Nedávno si poranil rameno, což zaťalo tipec jeho dělovému podání a likvidačnímu forhendu. Nabízí se otázka, zdali je to i handicap při vlastní práci lékaře.
„Je to možná trochu paradoxní, ale v tomhle jsem měl štěstí, na tenis to není, ale na vlastní práci pořád ano, což mne těší, ale ta pauza tenisová, ta tu prostě je. Na sále se naštěstí ruce nemusejí tolik zvedat, tak v tom jedu dál,“ říká při malé pracovní pauze.
Takže je zajímavé, jak pan doktor náčiní vyměnil. Místo rakety a tenisového bagu se vybavil jinak. V areálu jen kmitá při výsadbě popínavých rostlin. A to žádá motyku, rýč, sazenice, vodu, konev a další propriety.
„Když je velká zeď mezi dolní a horní řadou dvorců obnažená, není to ono. Takže sadím a věřím, že to bude ku prospěchu věci, chceme, aby to bylo trochu jako ve Wimbledonu. Doufám, že se dožijeme toho, že zeď bude úplně zelená. Areál máme krásný, ale potřebuje nejrůznější péči, to je jasné.“
Pan doktor Fiala mimochodem zkoušel sadit už před rokem. Na rozdíl od operačního sálu se ovšem necítí být pokročilý.
„Začal jsem před rokem, něco se chytlo, něco ne, břečťan mne vůbec zlobí, ale pořád věřím, že to bude lepší a lepší. I s návratem k milovanému tenisu.“
