Novinka bude mít netradičně hned dvě české premiéry – první se uskuteční 24. dubna v Kongresovém centru Zlín, druhá pak 11. května na jevišti Velkého sálu zlínského divadla. Po každé z premiér bude následovat pouze jedna repríza. Ta poslední se odehraje 18. května na mezinárodním divadelním festivalu Setkání Stretnutie.
Diváci se mohou těšit nejen na netradiční propojení dvou uměleckých těles, ale také na svérázný humor, jazykovou hravost a vtip, se kterým autor zároveň zcela jasně odsuzuje totalitní praktiky, které zbavují člověka osobnosti a pevných postojů.
„Hru pre spoločný projekt Městského divadla a Filharmonie som hľadal v podstate od momentu, kedy som do Zlína prišiel pracovať. Ale nechcel som ísť cestou melodrámy. Premýšľali sme nad rôznymi projektami, no až keď som narazil na hru Toma Stopparda Every Good Boy Deserves Favour (EGBDF), hneď som pocítil, že je pre nás ako stvorená. A keď som následne zistil, že táto unikátna hra doteraz ešte nebola v Českej republike uvedená, všetko bolo jasné. Veď, kde inde by mala táto hra svetoznámeho zlínskeho rodáka mať českú premiéru, ak nie práve u nás v Zlíne?“ přibližuje vznik projektu umělecký šéf Městského divadla Zlín a režisér inscenace Patrik Lančarič.
André Previn jako hlavní dirigent Londýnského symfonického orchestru Stopparda v roce 1974 vyzval, aby napsal něco pro kompletní orchestr. „Hra obvykle, a je to tak nejlepší, vychází z touhy autora psát o nějaké konkrétní věci. Forma hry pak vyplývá z požadavků tématu hry. Tentokrát jsem se přistihl, že se snažím, aby téma vycházelo z požadavků formy,“ říká Tom Stoppard.
S Previnem se brzy dohodl, že vznikne divadelní hra, kterou lze realizovat pouze se symfonickým orchestrem. Není známo, že by se před nimi někdo o něco podobného pokusil. Touto hrou se v roce 1977 vyjádřil k osudu své rodné země: věnoval ji Vladimiru Bukovskému, jenž otevřeně pojmenovával zneužívání psychiatrie sovětskou mocí, a Viktoru Fajnbergovi, který se 25. srpna 1968 účastnil demonstrace na Rudém náměstí proti okupaci Československa.
Stoppard ve své hře umístil dva muže do psychiatrické léčebny. Skutečného pacienta, schizofrenika, jemuž v hlavě zní orchestr, a muže, který je do ústavu umístěn násilně pro své politické postoje.
„Tato základní situace je pro Stopparda prostředkem ke střídání vážného s komickým, dramatického s niterným a umožňuje mu rozehrávání mnoha témat: kdo je ve skutečnosti blázen? Ti uvnitř, nebo ti tam venku? Je šílenstvím vytrvat ve svém přesvědčení? Probouzí orchestr naši imaginaci, nebo je metaforou totalitní moci? V současné politické situaci se stala hra výsostně až mrazivě aktuální,“ říká dramaturg inscenace Vladimír Fekar.
Sílu výpovědi Stoppard s Previnem dokázali vměstnat do 70 minut intenzivního a nekonvenčního hudebně divadelního tvaru, který nemá ve světě obdoby.
„Kombinace orchestru a činoherního divadla slibuje vzácné propojení. Při přípravách tohoto ojedinělého hudebního dramatu je důležitá intenzivní spolupráce s panem režisérem, herci i orchestrem, jehož členové zastávají jednu z hlavních postav příběhu. I když se jako dirigent často setkávám s žánrovými přesahy, toto propojení bude pro mě nové a neprobádané,“ dodává na závěr dirigent Jakub Klecker.
