Nejkrásnější měsíc roku jste načal setkáním s jedním vzácným ptákem, kdopak vám vytvořil prvomájovou společnost?
Bylo to setkání velmi příjemné, hned ráno se na Sedélku objevil vzácný host, dudek chocholatý, tu čest jsem měl v dalších dnech ještě dvakrát.
Jak si vlastně to vaše setkání představit?
Za rozbřesku natáhnu sítě a „lovím“. Samozřejmě je to tak, že jakmile pták přistane na svém tahu u mne, hned jej vezmu do ruky a poctím jej ptačí „občankou“ tedy kroužkem, což je zásadní identifikační znak pro mne i spoustu kolegů po celé Evropě a vlastně i na severu Afriky v zimovištích ptáků.
Kolik takových kroužků už vaši ptačí přátelé mají?
Letos jich přibylo asi tisíc.
A celkově?
Těch druhů je 213, mám přesnou evidenci a ptáků je za více než 40 let asi 265 000.
Uf, uf, uf? Klobouk dolů. Kdo vás poctil návštěvou v posledních dnech?
Například křepelky, s těmi se ale potkávám výhradně v noci, jinak například slavíci a jejich nádherná modifikace, tedy modráčci. Ale je toho mnohem více, květen je tahu ptáků přímo zaslíbený.
Pak je třeba vzpomenout taky tuhle malou sovu…
Tak to máte štěstí, zrovna jsme narazili na výrečka malého, podařilo se mi identifikovat hned dva, už se rozloučili. Malá sova je jediná, která jediná na zimu odlétá do teplých krajin, zimuje v Africe. Centrem jejího výskytu je Středomoří, když se objeví u nás, srdce ornitologa plesá. U nás jde o kriticky ohrožený druh a odhaduje se, že se tu trvale usadí jen několik párů, rozhodně ne více než pět.
A co vaši milí čápi?
Na ně nesmíme zapomínat, u nás v Biskupicích už vidíme, že mají mladé, což je radostné zjištění. Vede se jim u nás výborně. Brzy zjistíme, kolik těch mladých je, jejich čas přijde a já se pak vypravím na plošinu, abych je přivítal do života a vybavil je identifikačními kroužky.
Mimochodem, aby si třeba méně znalí uvědomili, kde že je váš „rajón“?
Já rád říkám, že zatímco lidé mají své oblíbené lázně v Luhačovicích, ty naše, ptačí, jsou jen o nějaké dva tři kilometry nad nimi.
