V lese je opravdu, co se klasických hub týče, absolutně prázdno. Takový stav v srpnu je docela tristní a zvláštní zároveň. Jen na poněkud „vyhlodaném“ ztrouchnivělém pařezu je k vidění něco, co obyčejný houbař nezná. Vyrazily na něm žluté trsy poněkud zvláštního vzhledu.
„Jde o hlenku neboli slizovku, narazili jsme na zvláštnost našich lesů, a to v časech, kdy tady ve Chřibech, ale stejně tak i třeba ve Vizovických nebo Hostýnských vrších neroste vlastně absolutně nic,“ určuje neobvyklý nález znalkyně věcí přírodních Alena Filípková ze Salaše na Uherskohradišťsku.
Žluté provedení je podle ní jen jednou z mnoha barevných variant tohoto jednobuněčného organismu, který je stále předmětem zkoumání vědců celého světa. Někteří se docela vážně zabývají tím, že se hlenka dostala do našich lesů z kosmu.
Jde o zajímavost. Hlenka je něco na pomezí rostliny, houby a živočicha. Je zvláštní, že ji vidíte třeba ráno v plném rozpuku a kráse, odpoledne je jí polovina a večer jde už jen o pár zaschlých zbytků. Během svého nedlouhého života se ovšem umí pohybovat, zvláště, když si hledá potravu, hlenky se také rozvíjejí, mívají plodničky a vytvářejí často bizarní podívanou.
„Je zajímavé i to, jak rychlou degradací tyto organismy procházejí, ráno jsou svěží, plné rozvoje, a večer jsou to naráz jen miniaturní zbytky před chvílí bujarého pohybu a života,“ přidává se do diskuse o podivuhodných obyvatelích našich lesů v časech, kdy mají houby dovolenou, také další znalkyně přírody Lucie Čižmářová, která je zná například z lesních a pralesních porostů v Provodově na Zlínsku.
