Jednou z těch, která teď ve zlínské Sokolovně pilně nacvičuje vystoupení spojené s nestárnoucími hity Karla Gotta, je Eva Bartíková. Chodí nejen na nácviky, ale také na další cvičení v početném kolektivu dříve narozených a dodnes nadšených žen.
„1. května mi bylo rovných devadesát,“ vyráží hned napoprvé při setkání dech paní Eva.
„Těžko bych si vybavila, že někdy ze Zlína mířil na slet někdo, kdo se může pochlubit tak nádherným životním jubileem, paní Eva je úžasná, jsme moc rádi, že s námi cvičí a těší se tak jako my mladší na vrchol snažení na Všesokolském sletu na stadionu v pražském Edenu,“ chválí aktivitu paní Evy Jana Bulíková, která je jednou z tahounek celého zlínského sokolského snažení.
„Já jsem cvičila v Sokole od války, pak byl zakázaný, když jej obnovili, zase jsem se dala do cvičení a moc si přeji, aby to tak trvalo dál, pohyb je naprosto nutná součást mého života,“ říká velevitální dáma.
Pokud by si snad chtěla povzdechnout nad svým věkem, při dopoledním cvičení jaksi nemůže. Proč?
„Mně bylo už pětadevadesát, trumfuje jí zcela jednoznačně jiná zlínská sokolka, vždy skvěle naladěná dáma postavy pětadvacetileté dívky Drahoslava Kovářová.
„Já na věk moc nehledím, spíše si všímám toho, že, je třeba teď v květnu venku tak krásně, každý den je dobré si vychutnat. Chodím třeba do divadla, baví mne toho mnohem více, život je pěkný, ať je vám, kolik je,“ vypráví v krátké přestávce cvičení.
Pakliže si někdo myslí, že je ve svém věku mezi milovnicemi pohybu v této skupině na zlínské Sokolovně nejstarší, těžce by se mýlil.
„Nene, tenhle primát držím já, bylo mi osmadevadesát,“ mění obyčejné setkání se skupinou pohybu milovných žen v Jiříkovo vidění jiná paní. „Já jsem Marta Zajícová, cvičím pravidelně od nějakých šesti let, jsem ze sokolské rodiny, můj tatínek byl velký sokol, pohyb prodlužuje aktivní život, snad mi to na mém příkladu věříte,“ přidává se do řeči třetí nevšední dáma, jíž byste věk rozhodně nemohli uhodnout.
Tuto skupinu, kde se vyžívají pohybem pochopitelně i mladší dámy, vede cvičitelka Hana Cabáková.
„Já prostě před nimi smekám, dokázat se takto hýbat v devadesáti, ale i o dost později, to je prostě hodné obdivu a já mám velikou radost, že u toho mohu být,“ dodává nadšeně.
