Už v 90. letech se před zemědělskou usedlostí číslo popisné 93 v Topolné objevila replika tzv. vahadlové studny. Ta ale v roce 2013 podlehla zubu času a od té doby Slovácké muzeum plánovalo její obnovu.
Vhodný čas nastal až v době covidové pandemie, kdy pracovníci muzea požádali o pomoc sekernického mistra Jiřího Machaníčka, který vybral vhodné dřevo a na dvoře usedlosti jej opracoval. Pak ale musel ze zdravotních důvodů z projektu odstoupit. Do rozjetého vlaku tak k etnografovi Janu Káčerovi naskočili pracovníci konzervačního oddělení muzea, Ondřej Mour a Jindřich Klíma.
Bylo potřeba celou konstrukci funkčně spojit, přidat kovářské prvky, vše osadit a dopracovat bednění studny. „Naším úkolem bylo na replice dopracovat veškeré dřevěné a kovové prvky. Nejdříve jsme dávali dohromady dubové hrazení a následně jsme ke sloupu připevnili rozsochu, která drží to samotné vahadlo. Rozsocha ke sloupu byla připevněna pomocí kolíku a železných obručí,“ upřesnil konzervátor Slováckého muzea Ondřej Mour.
Prací na replice studny strávili pracovníci muzea desítky hodin, vahadlo a rozsochu přitom usazovali na svá místa za pomoci dvou žebříků, podobně, jako se staví třeba májka. Výsledkem často úmorné práce je plně funkční studna, z níž dostanete vodu opravdu jen s minimální námahou.
„Tyto vahadlové studny se objevovaly především v terénu, kde byla nízká spodní voda. Tady v uherskohradišťském Pomoraví to bylo velmi časté, byť přímo zde v Topolné už jsme částečně výš, ale z dobových informací víme, že i v Topolné se právě ty vahadlové studny vyskytovaly. Nejčastěji bychom je nalezli na Podluží, případně na Slovensku nebo v maďarské Panonské oblasti,“ vysvětlil etnograf Slováckého muzea Jan Káčer.
Dnes si mimořádnou dřevěnou konstrukci vahadlové studny, ale i celou neméně zajímavou expozici Muzea v přírodě Topolná můžete prohlédnout po telefonické domluvě. Kontakty jsou uvedeny na webových stránkách muzea.
