Právě o tuto publikaci projevila zájem Jana Klimtová ze západních Čech. Doktor Pejše byl totiž bratr jejího dědečka a ona se zajímá o jeho osudy.
„Osobně jsme se znali, v naší rodině máme krásné vztahy. Jako dítě jsem u strýce Vendy, jak jsme mu říkali, strávila mnoho prázdnin v Rychnově nad Kněžnou, kde tehdy pobýval,“ vzpomínala Jana Klimtová, které Krajská nemocnice T. Bati žádanou publikaci obratem poskytla.
Václav Pejše, který se narodil v roce 1891, byl blízkým spolupracovníkem MUDr. Bohuslava Alberta, prvního ředitele Baťovy nemocnice. Seznámili se Mukačevě na Podkarpatské Rusi, kde oba pracovali ve státní nemocnici.
„Strýc Venda několikrát vzpomínal na chudobu, ve které žili tamní obyvatelé. Ale také na jejich vděčnost za to, že je léčili a za všechnu další pomoc, kterou jim poskytovali. Vznikla tak mnohá přátelství, která přetrvala řadu let a kvůli kterým se Václav Pejše na Podkarpatskou Rus opakovaně rád vracel,“ prozradila Jana Klimtová.
Stejně jako na Mukačevo vzpomínal Václav Pejše s láskou i na baťovský Zlín. Zažil ho v letech, kdy se měnil z ospalého maloměsta v průmyslové centrum, které svým významem brzy přesáhlo hranice regionu. Podnikatel Tomáš Baťa, který měl na rozvoj Zlína největší vliv, byl otevřený moderním a progresivním postupům – a to i ve zdravotnictví. Baťova nemocnice, kterou založil, tak byla propagátorem toho nejmodernějšího, co bylo v této oblasti tehdy k dispozici.
„Strýc Venda vzpomínal, jak byli všichni zaměstnanci na nemocnici hrdí, jak s ní byli spjatí. Osobně byl také nadšený ze samotného Tomáše Bati, kterého si velmi považoval. A vážil si ho za to, že se snažil dát svým spolupracovníkům co nejkvalitnější zdravotnickou péči a také sociální zázemí,“ upozornila Jana Klimtová.
Znalost Tomáše Bati a jeho rodiny a také zapojení do „baťovského“ systému práce ale Václavu Pejšovi uškodilo po roce 1948, po změně politického režimu. Tehdy už pracoval v Ostravě. V jednom z vykonstruovaných procesů s protikomunistickými skupinami a tzv. nepřáteli státu, mezi které patřili i mnozí „baťovci“, byl odsouzen na 12 let do vězení. Po sedmi letech, za částečného uvolnění poměrů, byl propuštěn na svobodu, ale s podmínkou, že se nesmí vrátit domů do Ostravy. Azyl tak našel u bratra v Plzni, a poté i u sestry v Rychnově nad Kněžnou. Po roce 1968 byl rehabilitován a byl mu vrácen titul MUDr. Zemřel v roce 1969.
